

Letní soustředění LS1-2021 - den třetí |
![]() |
Čtvrtek, 08 Červenec 2021 03:01 |
A je tu další táborové ráno. Na obloze bylo jen pár mráčků, ale jinak bylo příjemně. Rychle jsme se umyli a šli jsme na snídani. Následoval rychlý úklid a trénink od 8:45 do 10:00. Naučili jsme se další část choreografie, která je o naší „celotáborovce“ - už umíme část o Johanitech, o Ludmile (tanec se šátky) a o Juditě. Po dopolední svačince jsme šli na nástup, kde nás čekala již tradičně scénka, která nám přiblížila, co se bude dít v dnešním dni. Nejdříve přišel vypravěč, náš kronikář Kosmas a za ním hned druhá česká královna Judita Durinská. Ta nám vyprávěla, že je manželkou Vladislava II. a že se hodně zajímá o zvelebování Prahy. Najednou se objevila „velká voda“ (KafíčkoJ) a strhla dřevěný most v Praze. Judita neváhala a hned zadala práci dělníkům vystavět nový most – tentokrát kamenný. A opravdu se jí to podařilo a v Praze tak vznikl nejstarší kamenný most v Čechách – Juditin most, který spadl až při povodních za Karla IV. a tam pak „vyrostl“ Karlův most, který je dodnesJ. Dopoledne jsme tedy hráli hry související s výstavbou mostu a s přemisťováním. Hledali jsme materiál na stavbu mostu, dle nápovědy z přesmyček a z pantomimy. Snažili jsme se přemístit asistenta společnými silami, hráli jsme hru „Stopy minulosti“ a hru „přemisťování“, kde jsme se celý tým musel přesunout pomocí lyží, pneumatik, laviček, novin,… přes vymezené území. Ve 12h jsme hry přerušili a šli jsme na oběd. Dali jsme si čočkovou polévku a rýži s masem a omáčkou. Po obědě jsme ještě dohráli, co jsme nestihli dopoledne a následoval polední klid. Všichni se ale opět těšili na obchůdek, a tak za chvíli byla u něj fronta. Následoval nástup a scénka. Judita přišla s novorozeným synem Přemyslem Otakarem I. a Kosmas nám vyprávěl, že z Přemysla se stane velký král, který získá pro své syny dědičné právo na trůn a to díky Zlaté bule sicilské. Následovaly tedy srandovní hry na toto téma. Předávali jsme si korunu z hlavy na hlavu (děti proti vedoucím a asistentům), přehazovali jsme si vodní balonky jako dušičky Přemyslovců (a vedoucí záškodničili – snažili se nám zabránit, aby nepřežil žádný Přemyslovec a mohli se tak na trůnu usadit cizí páni). Naštěstí jsme to – my děti – zvládly a zachránily jsme tak náš rodJ. Dále jsme si ještě ukázali, jak každý tým natrénoval přemístění asistenta a pak už jsme se s radostí vrhli do bazénu. Osvěžili jsme se a když vedoucí zaveleli konec, tak začalo trochu pršet. Dali jsme si svačinu (rohlíky s pomazánkovým máslem nebo s pomazánkou) a za 10 minut bylo po dešti a mohli jsme jít na nástup. A čekala nás další scénka. Tentokrát přišel kronikář Kosmas s miminkem v náručí a vyprávěl nám, jak plynul čas a postupně se z Přemysla stal jinoch a později dospělý muž. Ten se provdal za Adlétu, která mu sice porodila syna, ale stejně jí po letech zapudil a vzal si Konstancii Uherskou. Na scéně se tedy objevily tyto dvě ženy, které se hašteřily a dohadovaly, která z nich tedy zůstane po králově boku…. Proto jsme se se 2 ženami Přemysla přesunuli na hru „Signalizace“, kde ony házely kostkami a my jsme si posílali signály stisknutím ruky a bojovali jsme, kdo bude rychlejší a kdo vyhraje tuto „při“. Šli jsme i do lesa do území věží, kde jsme hráli „běhačku“ s šifrováním zakódované zprávy. Odpoledne nám uteklo velmi rychle a najednou jsme šli na večeři (měli jsme zapečené těstoviny). Po chvilce pauzy jsme dohráli hry z odpoledne a dokončili jsme si názvy týmů na naše sítě. Modří se jmenují „Modří rychlíci“, bílý tým jsou „Diamantíci“, žlutý tým si vybral název „Korunky“ a červený tým jsou „Královčinky“. V podvečer jsme šli ještě na hodinu do tělocvičny a naučili jsme se další část choreografie. Z tělocvičny jsme šli rovnou na druhou večeři a na závěrečný nástup dne. Tam jsme se dozvěděli, že půjdeme uctít památku Cyrila a Metoděje, kteří mají dnes svátek. A tak jsme si vzali svíčky a postupně (po týmech) jsme šli s vedoucím do úvozu a odtud po dvojicích nebo po trojicích se svíčkou ke kapličce. Tam nás už čekal Cyril, který nám poděkoval za uctění jeho památky a dal nám sladkou odměnu. My jsme mu tam nechali planoucí svíce a ještě jsme mu zazpívali náš johanitský „chorál“. Poté, co jsme se vrátili do tábora jsme se šli umýt a rychle do postýlek. Dobrou noc a zítra ahoj! Několik fotek na závěr...
|
