

Letní soustředění LS1-2022 - den první |
![]() |
Středa, 13 Červenec 2022 09:22 |
Opět rok rychle utekl a nastal den našeho odjezdu na první letní soustředění tohoto roku. A hned na úvod bylo letos několik novinek a změn. Sešli jsme se sice ráno u DL, ale tady jsme naložili zavazadla do káry (s kterou odjel Kapr) a my – děti – jsme vyrazily směr vlakové nádraží. Bylo nám řečeno, že jsme dokončili školu a musíme si teď najít zaměstnání a ubytování. A tak jsme nastoupili do rychlíku směr Strakonic a začalo se naše letní putování. Všichni jsme se na tento den moc těšili a tak od rána bylo všude plno smíchu a veselí. Ve Strakonicích jsme přestoupili na místní „lokálku“, která nás dovezla až do Sedlice. Tam jsme vystoupili ještě před 12. hodině polední a objevila se tam Míša. Řekla nám, že vypadáme dost unaveně a že asi nemáme kde bydlet a co jíst. Naštěstí byla z charity a tak nám přivezla jídlo zdarma – chléb se řízkem, sušenku a jablkoJ. Rozložili jsme se tedy na vlakové zastávce a naobědvali jsme se. Najednou se objevila podivná postava, která nám nabízela pronájem ubytování. Tato osoba byl samotný TGM. Rozdal nám vizitky a dokonce někomu i mapu, abychom se přišli podívat, jestli by se nám tam líbilo. Nabídka to byla pěkná a tak když jsme se zorientovali v mapě a zjistili jsme, že to bude asi 5km daleko, tak jsme vyrazili na trasu. Za chvíli jsme na cestě potkali „paní z úřadu práce“. Ta se divila, že se tu potulujeme a že nejsme zaměstnaní. Vyzvala nás tedy postupně ke svému stolečku, kde jsme museli prokázat bystrost (přesmyčky) a potom nám dala vylosovat zaměstnání. Ještě jsme ho museli podepsat a už to bylo. A tak se mezi námi rázem objevil ředitel rozhlasu, programátor, obkladač nebo třeba květinářka. Na kartě byla uvedena i částka, kterou si dotyčný tímto povoláním vydělá peněz (v přepočtu na jeden den). Paní úřednice nám dala i naší „první výplatu“ – pro celý tým to bylo 10 600,-Kč (na den). Postupně se na úřad dostali skutečně všichni a po podepsání pracovní smlouvy jsme již putovali sami, jen po týmech a hlavně po fáborkáchJ. V lese jsme narazili na „Sociálku“, kde nám místní úřednice přidělila sociálního kurátora – vedoucího – který na nás bude dohlížet. Také nás prověřila ve znalostech římských číslic. A nejen to, ještě nám paní úřednice sdělila, že nám denně bude strhávat peníze z našich peněz právě na sociální pojištění. A tak jsme se rychle dostali do reality, že ty naše vydělané peníze budeme muset také „vydávat“. Pokračovali jsme tedy dále (již v doprovodu kurátoraJ) a přišli jsme na stanoviště „Zdravotní pojišťovna“. Milá paní, která zde úřadovala se divila, že nemáme zdravotní pojištění, a tak nám nalepila každému na roku pásku s kontaktem na zdravotnici Míšu. Samozřejmě i tady jsme se dozvěděli, že budeme denně odvádět penízky ze společného rozpočtu. Naše cesta byla dlouhá, ale nepršelo a bylo příjemně, tak nám to pěkně ubíhalo. A hlavně jsme doufali, že najdeme „to“ ubytování, které nám Tomáš nabízel. Další stanoviště byla „banka“. Paní z této pobočky viděla „čisté“ duše, které se po lese potulují s velkým obnosem peněz a tak nám nabídla uzavření smlouvy a zavedení účtu a hned jsme si mohli i nějaké ty penízky uložit. A dobře jsme udělali, protože se objevil nějaký lapka, který nám chtěl naše peníze ukrást. Prošli jsme Mužeticemi a zamířili dále po fáborkách. Cestou jsme si dali svačinku a načerpali tak další sílu. V lese jsme narazili na další stanoviště a sice na pojišťovnu. Tady se nás chopila místní zaměstnankyně – Bedřiška Zodpovědná – a začala do nás „valit“ výhody pojištění. Abychom jí dokázali, že si umíme poradit s různým textem, tak nám dala zprávu v Morseovce, kterou jsme měli vyluštit a dokonce nám do týmu dala i kartičky na procvičování morseovky. Ohledně uzavření smlouvy byla tak přesvědčivá, že jsme všichni bez velkého otálení podepsali všechno, co nám předložila. Pojistili jsme si tedy domácnost, uzavřeli jsme i pojistku „na blbost“ a také jsme se pojistili pro přírodním živlům. Až pozdě jsme si uvědomili, že jsme ani neviděli na jak vysokou částku pojistka je a kolik budeme denně platit. No, tak snad nás to nepřivede na mizinu. Hned po podepsání smlouvy nás Bedřiška rychle vypakovala a šli jsme dál po fáborkách. Někteří už pomalu začínali poznávat les, který obklopuje náš tábor a tak jsme doufali, že už brzy budeme v cíliJ. V tom nás překvapilo stanoviště „cestovní kancelář“, kde nám milá paní nabízela zájezdy a dovolené. Někteří už se viděli v Paříži, někteří u moře, … ale zatím musíme šetřit, abychom mohli na dovolenou vyrazit. Dostali jsme ještě týmové sítě, abychom si zatím vyzdobili chatky. Na posledním stanovišti před táborem nám Anička vysvětlila, co je to rozpočet a napsali jsme si na tabule naše příjmy a výdaje. V táboře už na nás čekal Tomáš, který – tak jak slíbil – měl pro nás chatičky k ubytování. Rozdal nám tedy klíče a nezapomněl připomenout, že mu budeme platit nájem (denně 100,-Kč za chatičku). S radostí jsme se rozběhli k chatičkám, už jsme byli rádi, že máme střechu nad hlavou a budeme mít, kde bydlet. Kapr nám z káry vyndal kufry a začali jsme se pomalu zabydlovat. Po svačině Tomáš řekl, že nám ještě přidělí „domovníka“, který bude dohlížet na údržbu naší chatičky, ale také na dodržování nočního klidu a pořádku, aby nás Tomáš nemusel vypovědět z pronájmu. A tak jsme už kompletní týmy – děti + vedoucí + asistentJ. Na prvním nástupu u chatky č. 18 jsme se seznámili s pravidly, která u Tomáše platí a je nutné je dodržovat a vyrazili jsme na první hru – strategii. Při této hře jsme si měli poskládat vybavení našeho bytu a postupně tak získat obývací pokoj, ložnici, koupelnu a kuchyni. Všichni jsme se do hry vrhli s velkou energií a rolí „mozků“, „běhačů“ a „ochránců“ jsme se zhostili na výbornou. Všechny týmy „postavily“ obývací pokoj a 2 týmy k tomu ještě další pokoj. Ze strategie jsme šli rovnou na večeři a pochutnali jsme si na zapečených těstovinách. Chvíli jsme si odpočinuli na chatkách a pak nás vedoucí svolali na nástup. Tentokrát jsme už získávali body a diplomy za první etapovky. Pak jsme šli poprvé do tělocvičny. Zatím jsme ještě netrénovali táborovou choreografii, ale protáhli jsme si, trochu jsme si zatancovali a zahráli hry. Vrátili jsme se po 21 hodině a dali jsme si ještě druhou večeři (chleba a rohlíky s pomazánkou). Kupodivu jsme měli stále dost energie a těšili jsme se na noční hru. Ta začala ve 22:00. Vedoucí nás rozdělili do hlídek a postupně jsme vyrazili na trasu do lesa. Cestou jsme potkali své nové spolubydlící, kteří také bydlí u pana Tomáše. Nejdřív nás uvítal František, který nám povyprávěl o sobě a také nám dal kytičku pro Emu, která právě měla koncert. A tak jsme šli dál po světýlkách. V lese u skály stála Ema a zpívala, krásně zpívala. Byl tam s ní i pan uvaděč, který nám řekl, ať počkáme, až dozpívá a potom jí můžeme dát květiny, které jí posílá František. Ema z nás byla nadšená, vyprávěla nám o sobě a dokonce nám dala pro štěstí peníz. Poslala nás dál po červených světýlkách, až jsme došli ke Karlovi. I ten promluvil o sobě a o svých kamarádech – spolubydlících. A dokonce poslal sto korunu Bóže, další osobě této podivné partičkyJ. Božka prý neumí udržet peníze, a tak byla skutečně ráda, když jsme jí od Karla doručili peníze. Povídala nám o literatuře a dala nám na cestu knihu. Cestou lesem jsme se několikrát vyděsili, protože na nás párkrát někdo vybafnul. Ale všichni jsme cestu zvládli s přehledem a to i díky milému Ámosovi, který na nás čekal u cesty a převedl nás přes největší území louží. Potkali jsme ale také zloděje, který nás chtěl okrást o náš penízek od Emy, ale my jsme se nedali – tedy jak která hlídkaJ. Na posledním stanovišti noční hry nás čekal Tomáš a podepsali jsme s ním „smlouvu o pronájmu“ a dal nám veliký klíč, který prý máme střežit po celou dobu našeho pobytu. A dokonce jsme se mohli vyfotit v bankovceJ! A tak jsme všichni poznali, že tématem letošního tábora budou BANKOVKOVIJ!!! O půlnoci jsme už byli všichni zpět v táboře a ukládali jsme se ke spánku. Přejeme krásnou dobrou noc a těšíme se na zítřejší dobrodružství s Emou, Františkem, Božkou, Karlem, Ámosem a s TomášemJ. Pokusíme se dobře hospodařit s penězi a během týdne si postavit svůj „dům snů“!
Několik fotek na závěr...
|
