Letní soustředění LS1-2025

Důležité odkazy

Dětské týmy

Pro dospělé

Letní soustředění LS1-2025 - den první

Neděle, 29 Červen 2025 09:52

Zpráva z prvního dne letního soustředění LS1 v RZ Radost: 28. 6. 2025 (sobota)

Rok se s rokem sešel a my opět vyrážíme – hned první prázdninový den – na tábor za letním dobrodružstvím. Cesta autobusem nám utekla rychle a tak jsme se jen párkrát stačili zeptat „kdy už tam budem“, abychom hned v úvodu trochu poškádlili vedoucí.

Již záhy při příjezdu jsme zjistili, že dnes bude opět jeden z letních parných dnů a nejinak tomu bylo i na Dolu. Po příjezdu do areálu jsme si vyndali kufry a už jsme se šli ubytovat na hlavní budovu. A než jsme se trochu zabydleli ve svých pokojíčkách, tak už nás vedoucí svolávali na oběd. Měli jsme polévku a pečené kuře s bramborem. A přesto, že jsme hned v buse do sebe začali „tlačit“ své zásoby sladkostí, které nám rodiče sbalili v domnění, že nám vydrží celý týden, tak jsme i oběd pěkně snědli a šli jsme na první nástup na „Pařízky“. Zde se nám představili všichni asistenti, vedoucí a zdravotnice, i když většina z nás jezdí na tábor každý rok a všechny dobře zná. Seznámili jsme se i s táborovými pravidly neboli jak se chovat na táboře. Ovšem udržet pozornost 35 školáků, kteří jsou první den na prázdninách, byl asi silný oříšek.

Poté následoval polední klid, ale jen půl hodiny, abychom stihli ještě koupání v bazénu. Rozložili jsme si ručníky pod vrbu, kde byl příjemný chládek a po skupinkách jsme se prostřídali v bazénu. Bylo to příjemné ochlazení a zařádili jsme si i na „airtrackách“, které přes rok využíváme na DL ke gymnastice a v létě jsou to pro nás ty nejlepší „matračky“ do vody.

Cestou od bazénu jsme se zastavili v jídelně a pochutnali jsme si na svačině (rohlík s nutellou) a pak už rychle převléknout a hurá na obhlídku lesa. Celý tábor jsme šli společně do lesa, abychom věděli, kde jsou jaká místa, která mají svůj název a kde budeme hrát přes týden různé hry, např. „U šišek“, „U věží“, „Na skále“,… A najednou, cestou lesem jsme narazili na loupežníky.

Tu se objevil jeden, co seděl na stromě, pak další a další. Zastavili nás a divili se, co tu děláme. A pak je napadlo, že se možná chceme stát také loupežníky a protože jsme - prý podle nich - vypadali tak trochu jako „lumpíci“, tak nás přijali do učení, rozdělili nás do 6 skupinek a poslali nás plnit loupežnické dovednosti. V doprovodu vždy jednoho vedoucího jsme šli na stanoviště „TICHO“, kde jsme museli prokázat, že se umíme pohybovat rychle a neslyšně. V lese bylo nataženo spoustu lan, které jsme museli prolézt a „nezacinkat“.

Další stanoviště byla „Výroba loupežnických bambitek“, „Zručnost“ (zatloukání hřebíků), „Obratnost“ (překážková dráha), „Bitva s loupežníky“ a „Síť“, která byla zavěšena mezi stromy a musely se do ní dostat postupně všechny děti, aby jí prolezly a dostaly se na druhou stranu. Toto stanoviště bylo velmi náročné na obratnost i sílu, ale někomu se dařilo velmi dobře a prokázal vynikající schopnosti dostat se ze sítě, která ho lapila.

Po zvládnutí loupežnických stanovišť následoval nástup, kam přišli nejen děti a loupežníci, ale i samotný vůdce loupežníků, starý Lotrando. Ten chtěl po nás vidět kartičky se záznamy jak jsme si vedli na stanovištích a celkem nás pochválil. Prý se s takovým „materiálem“ dá pracovat a pokud budeme chtít, dokázal by z nás prý udělat dobré loupežníky. Tak bambitky už máme a šikovný, to my také jsme. Jeho hoši nám zatancovali na písničku „Pod dubem za dubem“ a nám bylo jasné, že tématem letošního tábora bude pohádka LOTRANDO A ZUBEJDA!

Ještě před večeři nás rozdělil do 4 týmů, daroval nám týmový loupežnický oblek (táborová trika) a také každý tým dostal svůj „dub“ na který v průběhu celotáborové hry bude získávat žaludy dle umístění v jednotlivých hrách. Každá loupežnická banda dostala i 2 pomocníky-loupežníky a pak už jsme mohli vyrazit na večeři. Dali jsme si špagety, pořádně jsme se napili vychlazené šťávy a už nás zase volal Lotrando, že nám prý potřebuje ještě něco říct. A tak jsme se sešli na pařízkách, to je naše místo, kde míváme nástupy a Lotrando nám rozdal mapy tábora, kde bylo zakreslena nějaká trasa. Vysvětlil nám, že každému týmu chybí ještě jeden člen a sice vedoucí. Jenže ti byli prý zajati vojáky a strážemi a budou je převádět do pevnosti právě po té vyznačené trase v mapě. Půjdou stezkou přes „náš“ les a tak si je budeme muset vysvobodit.

Vzali jse si týmová trika a šli jsme se schovat do lesa podél cesty a číhali jsme na výpravu, která měla tudy projíždět. A opravdu se za chvíli objevily postavy v kápích a 4 zajatci. Hned jsme poznali, kdo je čí vedoucí, protože na sobě měli trika s barvou vždy jednoho týmu. Postupně se nám podařilo všechny vedoucí zachránit a v tichosti jsme běželi zpět do tábora než si stráže všimnou, že jejich zajatci uprchli.

V táboře jsme se konečně mohli rozpovídat, seznámit se svými vedoucími, zahrát si seznamovací hry a také jsme si nakreslili „Dubánky“, které si pověsíme na své týmové stromy. Venku jsme si dali na posilněnou i druhou večeři (rohlíky a housky s pomazánkou) a pak jsme měli chvíli volno na blbnutí s obručemi, s ringo kroužky, s míči atd. A když už se připozdívalo, řekla nám Eliška, že nás čeká „Noční vstup do hry“. Tradice velí, aby první den na táboře prokázali všichni dostatek odvahy a vydali se po světýlkách do lesa.

Rozdělili jsme se tedy do 8 hlídek (po 4-5 dětech) a v půl desáté vyrazila první hlídka na trasu. U budovy jsme dostali svítící pásky na ruku, abychom byli stále vidět, Petruška nás převedla okolo bazénu a ukázala nám, kudy máme jít dál a my jsme statečně a plni očekávání šli…. Ještě v areálu tábora jsme potkali osobu v plášti, která nám řekla, že naším úkolem bude dojít do lesa a najít loupežnickou jeskyni a starého Lotranda. A tak jsme tedy šli. Hned u vstupu do lesa jsme potkali 2 loupežníky, kteří si trénovali jak nahnat strach a odzbrojit protivníka. A jak nás zahlídli, hned na nás vyrukovali „ruce vzhůru“! Ale když si všimli, že jsme to my, ti co již odpoledne prokázali, že zvládnou loupežnické dovednosti, tak nás ještě prověřili ve střelbě šiškami na strom, dali nám razítko na ruku a pustili nás dále po světýlkách.

Pokračovali jsme lesem do kopce a „U skály“ jsme narazili na 2 loupežnické kuchařky. Ty si stěžovaly, že starý Lotrando se vrací ze světa domů a těší se na svého synáčka – mladého Lotranda. Jenže ten je prý k ničemu, nic neumí a nevypadá to, že by mohl po svém tatíčkovi přebrat velení loupežnické bandy. A tak nás poprosily, jestli bychom starému Lotrandovi nevyřídili, aby dal kluka do školy, že tam prý se aspoň něčemu naučí. Souhlasili jsme a ještě jsme na cestu dostali od kuchařek vynikající perníček. Rozloučili jsme se a šli jsme dál po světýlkách.

Na dalším stanovišti byli loupežnické ženy, které praly prádlo a věšely ho na šňůry rozvěšené po lese. Náhle se objevil starý Lotrando a ptal se, kde je jeho malý synáček. Vůbec mu nedošlo, že za ty roky, co byl ve světě se z malého Lotranda stal mladý muž. A tak když ho uviděl, tak byl velmi překvapen a nevěděl co s ním. My jsme mu ale poradili, ať ho dá do školy. Starý Lotrando souhlasil, nařídil, ať ho umyjí, odvšiví a oblečou do pěkných šatů a že ráno vyrazíme do školy. Nás poslal do tábora a poděkoval nám za radu.

Cestou jsme ještě potkali jednoho loupežníka, který nás poprosil, abychom se zapsali do kroniky. Prý nikdo z loupežníků psát neumí a tak je těžké něco domluvit a potvrdit. Podepsali jsme se tedy a slíbili loupežníkům, že Lotrando se také naučí brzy psát. Pak už nás čekalo jen najít cestu na budovu, šli jsme po světýlkách a všichni jsme se vrátili v pořádku. Rychle jsme se převlékli do pyžámek, vyčistili jsme si zuby a šli jsme spát. Už bylo po jedenácté hodině večerní a tak usínání bylo celkem rychlé (tedy jak u koho). Máme za sebou první táborový den a těšíme se, co nás čeká zítra.

Tak dobrou noc a krásné sny o pohádce „Lotrando a Zubejda“.

Několik fotek na závěr...