Důležité odkazy
| Letní soustředění LS1-2026 - den první |
 |
| Pondělí, 06 Červenec 2026 02:03 |
|
Rok utekl jako voda a jsou tu letní prázdniny. V letošním roce jsme sérii letních táborů na Dolu zahájily my – „nejstarší děti“ – z DL. A jak je již zvykem, hrát se začalo již týden před táborem. Přišla nám zpráva, kterou jsme museli vyluštit a tím jsme zjistili, kdy a kde máme být. A to jsme ještě netušili, že čas vyluštění bude hrát roli hned po příjezdu na tábor. Ale popořadě. Ve zprávě jsme měli text, že jsme byli vybráni jako stážisti z daného okrsku na pobyt do Anglie. A tak jsme se ráno 4.7. sešli na vlakovém nádraží – někdo ve Zlaté Koruně, někdo v Č. Budějovicích, ve Zlivi či v Dívčicích. Tam jsme se setkali s komisaři ze Scotland Yardu, kteří nám rozdali jmenovky, pogratulovali nám k vybrání na zahraniční stáž a pak jsme již čekali na příjezd vlaku. Všechny věci jsme si museli vzít s sebou do vlaku a jen jsme se děsili, jestli budeme muset jít daleko pěšky. Každá skupinka (po 8-11 lidech) cestovala jinak dlouhou dobu a vystoupila v zastávkách: Č.B. jižní zastávka, Hluboká nad Vltavou, Ražice, Putim. Po výstupu z vlaku jsme začali řešit, co dál. Prostudovali jsme si vlakový řád, ale kupodivu nic nejelo do Anglie, tak jsme se odebrali před nádražní halu (nebo před nádražní domeček) a vyhlíželi jiný dopravní prostředek – bus, letadlo, traktor, ..? Někteří čekali déle, ale měli jsme u sebe karimatku, spacák a někteří i svačinku od maminky, takže zatím nám bylo hej. A pak se objevil autobus – naše spása. Postupně naložil všechny skupinky stážistů a komisaři nám vysvětlili, že je to trajekt a tak se v klidu dostaneme až do Anglie. Stejně jsme ale měli obavu, že nedojedeme až do „Anglie“ a tak jsme při každém podezřelém zpomalení pana řidiče očekávali, že nastane rychlá evakuace. To jsme se ale zmýlili, měli jsme spolehlivého dopravce a tak jsme se po chvíli ocitli na místě určení. Vzali jsme si všechny naše zavazadla a přesunuli jsme se na místní „náměstíčko“ a v dálce jsme zahlédli centrálu Scotland Yardu s 2 policisty a 1 s jedním hlavním komisařem, který nás přivítal a řekl nám, že ubytování do místních chatiček pro stážisty bude probíhat podle času vyluštění zprávy, kterou jsme řešili ještě v Čechách před odjezdem. A tak jsme si vzájemně zatleskali a postupně jsme si mohli vybrat, kterou chatku chceme. Na všechny vyšlo a tak jsme se mohli v klidu zabydlet. Opravdu jsme překvapení z pohostinnosti této země, protože už při uvítání nám komisař nabídl menší občerstvení a hned ve 12 hodin nás pozval na oběd. Tam přišel Sherlock Holmes se svým pomocníkem Watsonem a řekli nám, že oni budou našimi hlavními průvodci celého týdne a že doufají, že jim pomůžeme s rozluštěním kriminálních případů. A teď nám tedy došlo, že jsme se posunuli i v čase a budeme pomocníky známého detektiva z 19. Století. Následoval polední klid a pak již první nástup za zvuků svolávací „policejní“ písničky. Tam jsme ovšem narazili a naše české tempíčko se komisařům nelíbilo. A tak jsme museli chvíli nástup trénovat, protože rychlost zatím není naše silná stránka. Přišel pan Watson a nechal nás vylosovat malé „lupičky“ a podle barev jejich rukojetí jsme se rozdělili do 4 skupin. A protože nám chyběli vedoucí, tak byli 4 komisaři vyslaní do terénu, hledat si také lupu. Měli jsme tedy tým, vedoucího a dostali jsme ještě týmová trika, nástěnku a „poštovní trubku“. V té jsme měli i první zprávu v morseovce, že Sherlock musel odjet z města. Odpoledne bylo ve znamení „policejních zkoušek“, kdy jsme si na 8 stanovištích trénovali postřeh, hmat, sluch, zdatnost, bystrost a také jsme si provedli otisky prstů a vyfotili se, abychom byli zavedení v systému Scotland Yardu. Nebylo to jednoduché, ale vše jsme se snažili splnit a dokázat, že na to máme. V průběhu odpoledne jsme se i nasvačili (sladký rohlík) a před večeří jsme měli ještě čas vymyslet a i vytvořit název našeho týmu. K večeři jsme měli rizoto s červenou řepou, a když jsme vytrávili, tak jsme šli na trénink. Přeci jen fyzická připravenost a zdatnost je velmi důležitou složkou, kterou musí všichni nováčci projít. V půl desáté večer jsme skončili, šli jsme rovnou na druhou večeři (chléb s pomazánkou) a pak již příprava na večerní nástup. Tam jsme se dozvěděli, že nás čeká ještě noční vstup do hry a tak jsme se libovolně rozdělili do skupinek po 2-4 a zapsali jsme si pořadí, kdy kdo bude vycházet. V půl jedenácté se první hlídka dostavila do centrály a tam se potkala opět se samotným Sherlockem. Ten znaveně ležel na lehátku a říkal, že se už chystá ke spánku. Prozradil nám, že ho občas ve snech straší noční můry a provází ho případy i v noci. Že tedy nemá chvíli klidu a pořád analyzuje, co to všechno znamená. Byl rád, že jsme tu my a poslal nás do lesa, do svého snu. My jsme se tedy trochu obávali, protože přeci jen jsme se s žádnou mrtvolou setkat nechtěli. Dal nám světelné pásky na ruku a pak už jsme šli. Na kraji lesa nás čekalo „místo činu“, kde bylo opáskované území a nápis „Ohledejte místo činu“. Někteří byli dostatečně všímaví a odvážní a tak vlezli za pásku a zkoumali, co zde je. Uprostřed ležela mrtvola (čelem k zemi), ale nebyla vidět žádná krev ani řezná/sečná nebo střelná rána. Podle předmětů v okolí jsme tedy vydedukovali, že dotyčná osoba nezemřela po bodnutí dýkou ani zastřelením, ale po požití jedu. Na zemi ležel totiž zvláštní flakonek. Ti nejodvážnější ohledali i mrtvolu a našli u ní v kapse papírek s číslem 6. Poté jsme pokračovali hlouběji do lesa a záchytnými body pro nás byla světýlka. Pod skálou se objevila slečna v bílých šatech, někteří jí považovali za bílou paní někteří třeba za nevěstu pro Sherlocka. I ta měla na sobě číslo. Pak přicházela asi nejpodivnější část „snu“ a sice ulička uprostřed lesa, kde byly zavěšené panenky a dokonce se odsud ozýval dětský pláč. Prošli jsme tedy i touto částí snu a pak jsme narazili na stoleček s kronikou. Podepsali jsme se a vedle nás se začala po stromě pohybovat panenka. Bylo to opravdu děsivé a tak se z lesa ozýval křik, jekot a také mnoho nevhodných slov, která ještě v 19. století určitě lidé neznali. Na cestě v lese se objevil podivný pán, který objímal stromy a děsil nás svou přítomností. I on měl na sobě číslo, kterého si né všichni všimli. Už téměř na konci cesty se objevil vězeň s bachařem, kteří spolu mluvili. Vězeň byl tedy opravdu hodně bláznivý a bachař stále opakoval, že již 5krát utekl. Proto asi neustále strašil Sherlocka svou přítomností v jeho snech. Nakonec jsme přišli k posteli, která ovšem byla prázdná a pak se objevil i samotný Sherlock, který se nás ptal, na co jsme přišli. Očividně jsme byli ještě ve snu, protože i tam nás děsila podivná postava. Kdo věděl, tak nadiktoval čísla a Sherlock je zapsal na tabulku, vložil dvě tečky a zjistil, že je to jeho datum narození. Kdo nevěděl žádné číslo, musel odevzdat kartičku stážisty a pokračovat do tábora bez ní. V táboře nás rozespalý Sherlock přivítal a poptal se, jak si vykládáme jeho sny. No, bylo to zajímavé, byly různé možnosti, které nás napadali a nejdůležitější bylo, že se všichni v pořádku vrátili. Po jedné hodině ranní už byl v táboře klid a my jsme se ponořili do svých snů. Snad nebudou tak děsivé jako ty pana detektiva. Tak krásnou první dobrou noc a bez nočních můr.
Několik fotek na závěr...
|
Zpráva z prvního dne letního soustředění LS1 v RZ Radost: 4. 7 2026 (sobota) 
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
Komentáře
Máte to zas parádně vymyšlené! Takový tábor bych taky chtěla zažít ... ale budou mi muset stačit zážitky přeneseně takhle a pak z vyprávění. :)
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.