top
logo


Letní soustředění LS2-2022 - den první Email
Úterý, 26 Červenec 2022 06:55

ico informace Zpráva z prvního dne letního soustředění LS2 v RZ Radost: 24. 7. 2022 (neděle)

 

Dnes jsme opět po roce vyrazili na druhý běh letního soustředění do Dolu u Blatné. V neděli ráno jsme se sešli u DL a přesně v 10:00 jsme vyjížděli autobusem za letním dobrodružstvím. Cesta nám rychle utekla a po 11 hodině dopolední jsme byli na místě určení. Ubytovali jsme se a poté jsme vyrazili na obchůzku do okolí tábora. V lese jsme vysbírali šišky, abychom si „uklidili“ prostor pro hry v lese a vrátili jsme se zpět na oběd.

Pochutnali jsme si na vývaru s nudličkami a na kuřeti na paprice s knedlíky. Poté jsme si šli odpočinout na pokoj a protože bylo hodně teplo, tak jsme – po poledním klidu – šli k bazénu. Vystřídali jsme se ve vodě a všichni jsme se krásně osvěžili. Po osušení a převlečení jsme šli na svačinu do jídelny, kde jsme si dali jogurt a poté jsme šli na první nástup.

Tam už na nás čekal pán, který se nám představil jako Albrecht z Valdštejna. Postěžoval si nám, že by si chtěl vzít za ženu princeznu Lukrecii, ale že není dost urozený. Poprosil nás tedy, jestli bychom s ním šli za císařem Rudolfem II., požádat ho o ruku této princezny. A tak jsme společně vyrazili do lesa na císařský dvůr. Císaře jsme skutečně potkali, poklonili jsme se mu a pak s ním začal Albrecht vyjednávat. Rudolf II. přizval i Lukrecii, která byla opravdu krásná. Ale protože je urozeného původu a Albrecht je sice šlechtic, ale nižšího původu, tak Rudolf nechtěl tomuto manželství požehnat. A tak to zůstalo na Albrechtovi, aby vymyslel něco, čím by zbohatnul a tak se posunul na společenském žebříčku. Šli jsme se s ním tedy podívat na „Staroměstské náměstí“ do Prahy, kde jsme potkali bylinkářku, řezníka, kováře, platnéře, kuchaře, rybáře, hrnčířku, mýdlařku a rychtáře. Albrechta hned napadlo, že založí cechy jednotlivých řemesel a tím získá peníze do pražské pokladny. Cechy budou mít své výhody, ale i své povinnosti. Město pražské zbohatne, Rudolf bude mít dost peněz a povýší pak Albrechta do vyššího stavu a ten si potom již bude moct vzít svou vyvolenou princeznu. Albrecht nás požádal o pomoc.

My jsme samozřejmě souhlasili a tak nás Albrecht rozřadil do 4 týmů a přidělil nám vedoucího a dva asistenty. Mohli jsme tedy jít plnit první úkoly – „pozvednout“ první řemeslo – SOUKENICTVÍ. A tak jsme na jednom stanovišti stříhali, proplétali a vytvořili si koberečky. Na druhém stanovišti jsme sbírali kusy látek, které byly rozmístěné v lese. V časovém limitu jsme se snažili jich vysbírat co nejvíc, ale „záškodničil“ tam šatní mol, který nás chytal a my jsme pak museli látku pustit a na 3 vteřiny se zastavit, než jsme mohli pokračovat dál. Podařilo se nám látek vysbírat hodně, mol proti nám neměl šanciJ. Dalším naším úkolem bylo najít podle mapy místo, kde se ukrývá náš týmový prapor. Ten jsme si vyzvedli a u budovy jsme si ho vyzdobili. Otiskli jsme si tam ruce a napsali název týmu. Všechny týmy se do večeře stačily vystřídat na všech úkolech. Během hry jsme stihli i odpolední svačinku.

K večeři jsme měli zapečené těstoviny s okurkou. Poté jsme si chvíli odpočinuli na pokojích a od 19:30 jsme šli na společné hry do tělocvičny. Naučili jsme se soukenickou „tleskačku“, zahráli jsme si s padákem, zakroužili jsme si s obručemi a zahráli jsme si tichou poštu. Po skončení tréninku jsme šli ven, kde už nás čekala Radka (naše super zdravotniceJ) a namazala nám chleba s pomazánkovým máslem. A protože se už začínalo stmívat a trochu se ochladilo, tak jsme se šli převléct do dlouhých kalhot. Když už se šeřilo, tak jsme šli před budovu, kde jsme se rozdělili do hlídek a postupně jsme šli na noční hru.

První hlídka vycházela v půl desáté večer, všichni jsme se těšili a kdo se trochu bál, tak šel s hlídkou s doprovodem starších. Naše cesta vedla nejdříve k salaši, kde jsme potkali „klíčníka“. Ten nám řekl, že má klíče od paláce Albrechta z Valdštejna a že když jsme jeho pomocníci, tak nás pustí dovnitř. Dal nám svítící náramek, aby všichni v paláci viděli, že jsme přátelé pana Albrechta a řekl nám, abychom šli za světlem. Vstoupili jsme tedy do lesa a potkali jsme kuchařku. Zeptala se nás, jestli víme z čeho se dělá těsto na koláče a že ona od rána peče a že má pro nás dobrůtku. Rozdala nám perníčky – byly moc dobré – a poslala nás dál do lesa. Vystoupali jsme tedy cestou až ke skalce a tam jsme potkali „pokojskou“. Služebnou, která stlala postel. Řekla nám o Albrechtovi, že má rád, když ho lidé oslovují pane a také nás naučila básničku, kterou máme říct komorníkovi, až přijdeme k němu do komnaty:

 

Pana Albrechta my známe,
společně mu pomáháme.
Z Valdštejna on je,
princeznu Lukrecii vyhraje.


Poté jsme šli dál do lesa, až jsme přišli do „Valdštejnské zahrady“, kde pracovali dvě zahradnice. Dali nám kytičku, abychom si s ní vyzdobili prapor a poslali nás před komnaty svého pána. Tam nás zastavila „stráž“. Byl to voják, který hlídal vstup do pánových komnat. Nejdřív si nás prověřil, jestli umíme poslouchat jako vojáci (skákat, pochodovat,…) a pak nás tedy pustil. Kousek nás i doprovodil a zavedl nás ke svítícím schodům. Došli jsme až na cestu, kde jsme potkali komorníka. Řekli jsme mu básničku a pustil nás k Albrechtovi. Tomu jsme se poklonili a on nás obdaroval truhličku, do které budeme sbírat pečetě jednotlivých řemesel. Také jsme se podepsali do kroniky a viděli jsme, že název letošního tábora je: ŘEMESLA. Postupně jsme přicházeli do budovy a ukládali jsme se do postýlek (za dohledu Radky a Petrušky). Ve 23 hodin už byly všechny hlídky „doma“ a téměř všichni už spaliJ. Tak tedy začal náš letošní pobyt – příběh plný dobrodružství. Dobrou noc a sladké sny.

 

Několik fotek na závěr...

 

 

Přihlášení lektora



Doporučujeme:

logo-baby-signs

 


 

logo-montessori


bottom

Založeno na Joomla!. Designed by: joomla templates world top actors Valid XHTML and CSS.