Letní soustředění LS2-2025

Důležité odkazy

Dětské týmy

Pro dospělé

Letní soustředění LS2-2025 - den první

Neděle, 06 Červenec 2025 23:52

Zpráva z prvního dne letního soustředění LS2 v RZ Radost: 5. 7. 2025 (sobota)

Zdravíme opět z Dolu a zahajujeme dnešním dnem 2. běh letních soustředění s DANCELINE studiem. Tentokrát na týden za dobrodružstvím vyráží skupina dětí ve věku 9-12 let. Ráno jsme se sešli u DL a protože jsme byli všichni natěšení a připravení k odjezdu, tak jsme mohli již před desátou hodinou vyrazit busem směr Dol.

Po příjezdu na místo jsme si vybrali s kým chceme být na chatičce a ubytovali jsme se. Před dvanáctou hodinou polední byl oběd (zeleninová polévka, rýže s masem a omáčkou) a následoval polední klid. A protože bylo velké teplo, tak jsme si chvíli po obědě odpočinuli a pak jsme šli do bazénu. Byl krásně osvěžující a Bušíto nám dala i hodinu aqua aerobiku. Na odpoledním nástupu jsme se seznámili s pravidly tábora a pak nám vedoucí řekli, ať začneme hrát hru. Úplně jsme nevěděli, co máme dělat, ale začali jsme se rozhlížet a po chvíli Zuza našla listinu převázanou mašličkou. Všichni jsme se tedy vrátili zpět k nástupu a přečetli jsme si dopis určený jen pro nás. K listině byla přiložena i mapa a bylo tam napsáno, že máme být bystří, spolupracující a věřit své intuici a svým schopnostem. A tak jsme prozkoumali mapu a vyrazili jsme dle zaznamenaného křížku směr kaplička. Naštěstí je tu hodně dětí, které sem jezdí pravidelně každý rok a tak jsme si byli celkem dost jistí, kam vyrazit. Šli s námi sice asistenti a 1 vedoucí, ale jen nás pozorovali a s ničím nám neradili.

U kapličky jsme našli 4 různě barevné ampule a v nich byly seznamy týmů i se jménem asistenta a mapa. Rozdělili jsme se tedy dle instrukcí a pak jsme se rozhodli, že se vrátíme do tábora vzít si vhodnější boty a také pití. Rozdali jsme si čísla v týmu, důkladně jsme prostudovali mapy a každý tým již vyrazil (jen se svým asistentem) na trasu. (poznámka vedoucích – bylo skvělé pozorovat děti jak spolupracují, jak je hned napadlo rozdat si čísla, dát si sraz na určitém místě…. – prostě skvělé děti). Dle zakreslených bodů v mapě jsme šli nejdříve k bodu 1, kde jsme našli obálku a v ní lísteček – „Poukázka na trika“ (vyzvedněte si je v táboře). V bodě 2 nás čekala druhá obálka a uvnitř malý kousek kartonu s nápisem – „V táboře si vyzvedněte karton na nápis vašich týmů“. A v třetím bodě jsme objevili svého vedoucího. Dalo nám trochu zabrat je najít, protože jsme hledali obálku v okolí místa určení a ona to byla živá bytost uvnitř. Vyzvedli jsme si v táboře i karton a týmová trika a hned jsme si je oblekli na sebe. Nápis na nich je „Podivuhodné cesty“, což nás trochu zmátlo, protože je to široký pojem a nevěděli jsme přesně, čeho se budou naše cesty týkat.

Týmy máme následujících barev: žlutá, modrá, zelená a fialová. Díky procházce za body určení jsme si připomněli (a někteří objevili) kde je „Území šišek“, les „U věží“, „Skála“, „Letiště“, „Seník u mravenců“, „Posed u pole“, „Cesta nad táborem“. V těchto místech se totiž budou odehrávat hry v průběhu tábora. Po splnění prvních těchto úkolů jsme šli do jídelny na svačinu (jogurt) a odtud rovnou na scénku na betonové hřiště.

Tam byla připravená laboratoř a objevil se tam vědec Aronax. Ukázal nám, že mu žádná věda není cizí, měl tam ampule s lektvary, drahé kameny, kufr plný map a knížek. Ale byl nějaký nejistý, roztěkaný a zmatený. Přispěchal mu na pomoc asistent Jitulínus, který byl naopak velmi věcný a zdálo se, že je zvyklý profesora usměrňovat. Aronax nám řekl, že hledá bájný Nautilus. Prý by v něm měl být schovaný poklad, ale že mu chybí knihy od autora, který tyto dobrodružné příběhy psal. V tu chvíli přišla „slečna knihovnice“ a řekla nám, že by mohla zařídit, abychom se do knihovny podívali a zkusili Aronaxovi pomoct. My jsme samozřejmě souhlasili, když jde o poklad. Knihovnice ale říkala, že nás tam nemůže jen tak pustit, že je třeba, abychom nejdříve splnili úkoly spojené právě s výrobou knih. Rozdělili jsme se v týmu na polovinu, vyfasovali jsme kartičky a rozutekli jsme se na stanoviště (1-8). Učili jsme se psát starobylým písmem pomocí tuší a brkem, nosili jsme knihy na hlavě, zkusili jsme si šití jako způsob vázání knih. Zahráli jsme si „kopírku“, kde jsme museli dobře spolupracovat a „okopírovat“ obrázek dle nápovědy spoluhráčů. K výrobě papíru je potřeba i voda a dřevo a tak jsme přelévali vodu a také hledali dřívka a odhadovali jejich délku.

V 18:00 jsme si odskočili na večeři (špagety) a poté jsme úkoly dokončili. Poprvé jsme šli dnes i na trénink do tělocvičny a seznámili jsme se s úvodní písničkou naší táborové choreografie. Tentokrát budeme trénovat pod vedením Štěpinky a Jíťi. Na večerním nástupu jsme si již předvedli úvodní improvizaci a vyhodnotili jsme si odpolední disciplíny. Někteří už získali první diplomy. Následovala práce v týmu. Dostali jsme sítě, které si pověsí každý tým na chatičku a budou si tam dávat vše, co souvisí s jejich týmem. První věcí, kterou jsme si dali na sítě, byly naše zalaminovaná jména a šli jsme tvořit názvy týmů a naše kartony. Před půl desátou přišla na nástup knihovnice a řekla nám, že jsme dobře splnili úkoly o knihách a že nás zve do knihovny. Ale že už je zavřeno a my nemáme průkazku do knihovny, tak nás tam pustí tajně, ale musíme mít svítící pásky, aby měla knihovnice přehled, kde se pohybujeme. Rozdělili jsme se do 10 hlídek (dle ubytování na chatkách) a první vyrazila na trasu ve 22:00.

Čekala nás osvícená cesta lesem, kde byla následující stanoviště: „Krásná literatura“ – tam nás vypravěč seznámil, jaké knihy tato sekce zahrnuje a objevily se 2 postavy z bajky Myška a lev a sehráli nám svůj příběh. My jsme většinou věděli, jaké plyne ponaučení z tohoto příběhu a tak když jsme to vypravěči řekli, tak nám dal razítko myšky na ruku. Dále jsme pokračovali po světýlkách do kopce na skálu. Tam byla sekce „Odborná literatura“. Stál tam cestovatel, který nám ukázal mapy a slovníky a vše, co potřebuje ke svým výpravám. Kousek nás vyprovodil a ukázal nám kudy dál. Kromě světýlek na cestě nám krásně „svítil“ i měsíc a tak se nám šlo dobře. Jediné, co nás trochu omezovalo, byl náš strach. Potkali jsme ještě mnicha, který si zpíval žalm a ukázal nám Bibli (z oddělení náboženské literatury). Popřál nám šťastné kroky a že se za nás bude modlit. Další stanoviště byly „básničky – Poezie“ a zde byl úkol, vymyslet rýmy k daným slovům a tak jsme pokračovali dále a říkali jsme si rýmy. A najednou šla proti nám postava se světlem. Byl to potulný básník, ale hodně hlídek vylekal jen svou neohlášenou přítomností. Ptal se nás na rýmy a byl spokojen, že jsme něco vymysleli. Dále jsme klesali cestou lesem po světýlkách a někde i po provazech, kterých jsme se mohli přidržet a bezpečně jít. Ve věžích nás čekalo oddělení „Fantasy“. Zde byl „mimozemšťan“, kterého jsme se nejdřív lekli, ale pak jsme viděli, že je přátelský a milý. Pozdravil nás podle svého „Alesu“ a ještě dlouho nám mával na rozloučenou. Šli jsme dál po světýlkách a najednou jsme uviděli na stromě viset pláště s podivuhodnými maskami a nápis KRIMI. Hned nám bylo jasné, že toto stanoviště bude strašidelné a tak jsme se snažili projít rychle a neslyšně. První hlídky (menší děti) zde nebyly strašeny, ale od 5. hlídky dále se zde zjevovala podivná bytost ležící na cestě, která nás dokázala pěkně vylekat. Poté jsme se již přiblížili k území šišek a tam nás čekalo závěrečné stanoviště. U stolečku stál pán s kronikou, který nám prozradil, že je spisovatel Jules Verne a všechny jeho knihy jsou o dobrodružství, fantazii a neuvěřitelných strojích. Soubor všech jeho spisů se nazývá „PODIVUHODNÉ CESTY“. A v té chvíli nám to došlo, to budou knihy, které Aronax potřebuje, v nich bude ukryté tajemství, které snad povede k objevení Nautilu a nalezení pokladu. Zapsali jsme se do kroniky, že se vydáváme společně na cestu za dobrodružstvím. A ještě jsme dostali perníček (moudrou sovu) na cestu. Všichni jsme se ve zdraví vrátili do tábora a kupodivu se nám ani nechtělo moc spát a tak nás někteří vedoucí a asistenti museli zahánět ještě po půlnoci do postýlek. Máme za sebou první den a téma naší celotáborové hry je - „Podivuhodné cesty“. Tak dobrou noc a těšíme se na zítřejší dobrodružství.

Několik fotek na závěr...