Důležité odkazy
| Letní soustředění LS2-2025 - den sedmý |
 |
| Pátek, 18 Červenec 2025 12:32 |
|
Dnešní ráno bylo po delší době opět slunečné, sice dopoledne již bylo oblačno, ale sluníčko na nás nesměle vykukovalo celý den. Po snídani jsme šli hned do tělocvičny a dnes nám dala rozcvičku Anička. Pak teprve jsme začali ladit konec choreografie se Štěpou a s Jíťou, protože dnes odpoledne bude závěrečné natáčení. Z tělocvičny jsme zamířili rovnou na svačinu, k salaši, a dali jsme si meloun. Následoval nástup se scénkou. Přišel profesor Aronax v podivném obleku – skafandru - který chtěl použít pro potopení se do mořských hlubin. Jitulín mu poradil, že by ho měl naplnit vzduchem, ale oba nevěděli, kde ho vzít. Poprosili tedy nás – děti – abychom ho získaly ve hře „Záchod“. Dostaly jsme i šifru, kterou jsme musely vyřešit ve dvojicích a kdo byl první hotov, mohl do knihovny. Dnes běžely za knihovnicí mladší děti z týmu, které ještě v knihovně nebyly. Název dnešní knihy byl „20 tisíc mil pod mořem“. Poté následovala hra „Záchod“, při které bylo naším úkolem získat z prostředka herního pole víčka (neboli vzduch), který jsme si střádali do svých kyblíků. Uprostřed stála mořská panna, která nám „kyslík“ nabízela a také „kyslíková bomba“ byla naše kamarádka. Občas se objevila a darovala nám zdarma vzduch. Ovšem, kdo byl stále přítomen, to byly podmořské bájné příšery. A tak jsme měli co dočinění s „Králem krabů“ s obřími klepety, s „Krakenem“ a s jeho chapadly, s „Leviatanem“, se „Sirénou“, s „Okem oceánu“, s „Beztvářcem“ nebo třeba s „Hadovcem“ či s „Ghůlem“. Bylo velmi těžké běhat tak, aby nás nikdo z nich nechytil. A pokud se stalo, že jsme byli lapeni, tak jsme běželi na kopeček, poklonit se vedoucímu, který nás postříkal vodou. V této hře se nejvíce dařilo fialovému týmu a získal tak 4 body do celotáborové hry. Po hře jsme šli rovnou na oběd a měli jsme svíčkovou s knedlíkem. Na nástupu ve 14:00 jsme dostali pochvalu, že jsme dokázali nasbírat dostatek kyslíku a můžeme se tedy vydat do nejhlubší mořské propasti hledat ponorku Nautilus. Vždy jeden tým se vydal do lesa hledat Nautilus, další tým hrál hry společně s vedoucím a asistentem na betonovém hřišti a zbylé 2 týmy byly v salaši na soutěži v Morseovce. Za celé odpoledne se všichni vystřídali všude a v průběhu přesunů došlo i na svačinu (jogurt). Když jsme přišli do lesa na hru, tak nás čekala podmořská hlubina, kde uprostřed byla jeskyně. Naším úkolem bylo dostat se co nejrychleji dovnitř (celý tým), ale problém byl, že všude byly nástrahy – zemní a vzdušné. Některé vzdušné nástrahy byly opravdu neviditelné a tak nebylo lehké se jim vyhnout. Pokud se rozezvonil zvoneček nebo zapraskala pet lahev (zahrabaná v zemi), tak jsme dostali trestný bod. Nebyl jednoduchý úkol se dostat až k jeskyni a ještě těžší bylo vyluštit zprávu, která byla uvnitř. Většinou jsme zanechali 2 luštitele v jeskyni a pomalu jsme se začínali vymotávat zpět z podmořské spirály. Na konci cesty nás čekala ještě jedna šifra, ve které byla zakódována 2 slova – „Tajemný ostrov“ – což je další název knihy J. Verna. Když naši luštitelé rozšifrovali zprávu a vylezli ven, tak nám všem přečetli její obsah. Stálo v ní, že kapitán Nemo na nás bude čekat dnes v noci za prvních měsíčních paprsků na kapitánském můstku ponorky Nautilus. A tak jsme si zprávu uschovali a vše jsme si zapamatovali. Před večeří jsme stihli ještě natočit táborovou choreografii na spodním hřišti a ještě naposledy si jí pořádně užít. K večeři jsme měli uzené s bramborovou kaší a hodně jsme si chodili přidávat. V 18:45 byl večerní nástup s vyhlášením poslední etapové hry a s přidělením posledních bodů. Vedoucí nás pozvali na oslavu ukončení našeho pobytu - na „burzu“, ale ještě před tím jsme museli přinést pytlík s drahokamy. Ty jsme si rozdělili v týmu – na každého vyšly 3 - a získali jsme ještě 3 dukáty. A s tím jsme vyrazili na burzu a začali nákupy ve velkém. Chodili jsme nakupovat po týmech a zboží rychle mizelo. Mnohdy jsme si nakoupili nejen pro sebe, ale i pro celou rodinu. Poté jsme si vše odnesli na chatičky a šli jsme se sprchovat, poslední očista před odjezdem domů (aby nás rodiče vůbec poznali a přijali zpět). Po půl deváté večer jsme si dali druhou večeři (rohlíky s pomazánkovým máslem) a šli jsme do salaše na závěrečné vyhlašování. Nejdříve přišla slečna knihovnice, poprosila nás o vrácení půjčených knih i průkazek do knihovny a přivedla s sebou i Julese Verna, abychom se s ním ještě rozloučili. Ten nás pochválil za naše znalosti šifer a pustil nám krátký dokument o svém životě. Na závěr si poslechl ještě naší táborovou písničku a vyfotil se s každým týmem při vyhlašování celotáborové hry. Na 4. místě se umístili „Neporazitelní kaktusáci“, na 3. místě skončily „Pringlesky“, na 2. místě „Detektivní fialky“ a letošním vítězem se stali „Špunti na cestě“. Ještě jsme si pustili video choreografie a také pár fotek z prvních dnů a dost jsme se u toho pobavili a připomněli jsme si, jaké hry jsme hráli na začátku týdne a také jak „svěže“ jsme vypadali. A protože už byla venku tma, tak jsme si vzali své „manty“ (které střežíme již od šipkované) a po hlídkách jsme šly hledat kapitánský můstek Nautila, dle instrukcí v odpolední zprávě. Vyšli jsme ze salaše a najednou jsme spatřili podivné paprsky přicházející od chatky č. 20. Vydali jsme se tím směrem a došli jsme až k „ponorce“, ve které seděl kapitán Nemo. Řekl nám, že jsou jeho dny sečteny a že nám předává důležitou listinu – klíč k mantě. Od Aronaxe a Jitulína, kteří stáli u ponorky, jsme dostali „malý vynález“, abychom nepřestávali snít, experimentovat a hrát si. Poděkovali jsme a vydali jsme se luštit do chatiček. Když odešla poslední hlídka od Nema, tak nás obešli vedoucí a když viděli, že stále nemůžeme šifru vyluštit, tak nám poradili, „ráno moudřejšího večera“. A tak jsme si vyčistili zuby a šli jsme spát. Okolo jedenácté hodině večerní byl v táboře klid. Tak tedy pěknou poslední dobrou noc na táboře! Několik fotek na závěr...
|
Zpráva ze sedmého dne letního soustředění LS2 v RZ Radost: 11. 7. 2025 (pátek) 
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
