Informace pro aktuální školní rok 2024-25 

  Archiv informací z předchozího školního roku 2023-24 

 (prosím nepoužívejte uvedené informace k platbám na nový školní rok, mohou se změnit)

 {jcomments off}

Týden utekl jako voda a máme tu odjezdový den domů. Do půlnoci jsme odevzdali kufry do základen, abychom ulevili modulu a dokázali se dostat z Marsu a tak jsme ráno už nemuseli balit.

Po budíčku v 8:00 jsme si sbalili to, v čem jsme spali a šli jsme na snídani (naposledy zazněla písnička „Mňam mňam Bobík“). Tam za námi přišli Marťané a ptali se nás, jestli jsme četli noční zprávu v morseovce, kterou nám nechali ve schránkách. Všechny týmy zprávu vyluštily a běžely pro své ručně vyráběné papíry, na kterých byly dojemné zprávy, které zůstanou jako náš otisk na planetě Mars.

Po snídani byl ještě nástup, kde jsme si rozdali diplomy za celotýdenní úklid chatek a také jsme si naposledy zatancovali táborovou choreografii. A pak už jsme se pomalu chystali k odchodu. Vzali jsme si mapy a naším cílem bylo dojít do Kožlí, což bylo asi 5km od tábora. „Srovnali“ jsme si tedy mapy a domluvili se, kudy to vezmeme. Bylo důležité, abychom na místě byli přesně v 11:00, abychom se setkali s raketou, která nás vezme zpět na Zem. Dali jsme si časovou rezervu a tak jsme v klídku šli lesem a po cestičkách jak nás vedla mapa. Ve tři čtvrtě na jedenáct jsme dorazili do vesničky Kožlí a šli jsme hledat autobusovou zastávku, s nadějí, že tady se s raketou setkáme. V 11:00 jsme byli připraveni, ale raketa nikde. Ve Vesmíru je každá vzdálenost časová i prostorová velmi velká a tak jsme doufali… v 11:04 se objevila naše „raketa“ i s kapitánkou, která na nás mávala, ať se zachytíme a rychle nastoupíme. A tak jsme se nalodili a vyrazili jsme směr Země. Ve 12:00 už nás radostně vítali na Zemi naši blízcí, kteří měli velkou radost z našeho návratu na planetu Zemi!!!

Děkujeme za krásný týden a těšíme se již za rok na další dobrodružství.

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-8{/gallery}

{jcomments on}

Máme tady další táborové ráno a poslední celý den na táboře. Čeká nás závěr hry a rozuzlení, kdo vyhraje letošní celotáborovou hru. Dnes přes noc sice pršelo, ale ráno bylo krásné a opět teplé. V 8:30 se rozezněla písnička „Mňam, mňam Bobík“ a my jsme se začali ploužit na snídani. A když jsme se dostatečně nasnídali, šli jsme si poklidit a v 9:10 byl nástup.

Přišel Mark a řekl, že je třeba vědět, kdy máme být na místě odletu. Mapu již máme, ale nevíme, kdy se tam máme dostavit. Řekl nám datum 13. 7. 2024 a čas 11:00, abychom byli připraveni k odletu. Ale že modul, kterým poletíme, neuveze tolik materiálu a tak musíme do půlnoci sbalit své kufry a další zavazadla a odnést je do svých základen. Na cestu k modulu se vydáme jen s nejnutnějšími věcmi. Tak to jen abychom věděli, jak to bude. Poté jsme šli na poslední trénink do tělocvičny. Během dopoledne si z tělocvičny vždy vzali vedoucí 1 tým a ten si zahrál „Gamebook“. Šlo o krátkou verzi s 18 stanovišti, ale vše bylo v areálu tábora. Gamebook byl zaměřen na naše znalosti ze starověkých civilizací a všechny týmy si vedly skvěle. Občas někdo musel plnit úkol při chybné odpovědi, ale všichni se do cíle dostali velmi rychle. Po hře a po tréninku jsme se stihli ještě vykoupat a natočit na spodním hřišti táborovou choreografii. Bylo dost teplo a chodidla nás pálila z rozpáleného hřiště, ale zamakali jsme a pořádně jsme si to užili.

Poté už jsme chvátali na oběd a dali jsme si rajskou s těstovinami (což je mezi námi velmi oblíbené jídlo). Měli jsme možnost jít i naposledy do obchůdku a pak již následoval polední klid a tak jsme začali i trochu balit. Při odpoledním nástupu jsme dostali diplomy za Gamebook – vyhráli Špenátci – ale oceněny byly i nejlepší hlídky z každého týmu. A jak už jsme všichni tušili, čekala nás poslední stará civilizace – Čína. Vedoucí nám řekli, že půjdeme na „Hegeš“, takže jsme si oblékli to nejhorší oblečení, rozdělili jsme se do skupinek a první mohla vyrazit. Hned na betonovém hřiště nás přivítali „Číňanky“, která nám řekly, že se nacházíme u čínského salonu krásy – naučily nás, jak se to řekne čínsky a pozvaly nás dále. Prošli jsme tedy bránou a klekli jsme si do kruhu na zem. Měly pro nás připravený „welcome drink“, což byl speciální čínský čaj s bylinkami. Trochu nás uklidnilo, že to byl celkem chutný nápoj, ale to jsme ještě nevěděli, co nás „potká“ v lese. Na cestě  v lese už na nás čekaly další čínské pracovnice salonu krásy a nejdříve nás vzali do „bahenních lázní“. Poté následovala péče o pleť a o vlasy. Dostali jsme vajíčkový zábal, červený přeliv (z kečupu) a zásyp (z mouky). Pedikúra a manikúra byla další zastávkou na cestě po salónu. Museli jsme si sundat ponožky a nejdříve jsme své nohy ponořili do nechutné směsi a když jsme z kýble nohy vyndali, museli jsme si zase navléct ponožky zpátky. Na závěr nás čekalo občerstvení v podobě čínských nudliček a suschi – což byl banán obalený ve slupce od okurky (a to vše spojené kečupem). Nemohli jsme si nechat ujít ani závěrečný „Goodbye drink“, což byl zázvorový shot. Při návratu ke vchodu do salonu jsme se ještě sklouzli po plachtě a opustili jsme tak tento úžasný salon v totálně jiné podobě, než když jsme vstupovali dovnitř. Nejdříve jsme se museli osprchovat hadicí venku a pak teprve jsme se mohli jít umýt do sprch. Měli jsme dostatek času se zase „zkulturnit“, ale některé ponožky to „nerozdýchaly“ a putovaly rovnou do koše.

Dnešní svačinu (jogurty) jsme si dali až okolo páté hodiny odpolední a poté jsme šli na „burzu“, kde jsme se těšili na nakupování táborových věciček. Všichni jsme si vybrali něco pěkného, co nám udělalo radost a šli jsme spokojeně na večeři. Jaké ale bylo naše překvapení, když jsme k večeři měli „čínu“ a místo příborů nám vedoucí rozdali hůlky. Trvalo nám to sice déle, ale dokázali jsme večeři sníst i takto. Po 19té hodině jsme měli nástup v salaši, kde proběhlo závěrečné vyhodnocení celotáborové hry a rozdání diplomů, fotek a dárečku – tyčinky Mars.

4. místo obsadily „Pressíčka, 3. místo obsadily „Ketodietky“, 2. místo patřilo „Špenátkům“ a vítězem letošního tábora se staly „Grepraketky“. Poté jsme si pustili výběr fotek z tábora, u kterých jsme se od srdce zasmáli a také video táborové choreografie. Následovala druhá večeře (chléb s pomazánkovým máslem) a pak už dlouho očekávaný film „Marťan“. Sice jsme si při úvodním dni pustili první hodinu filmu, ale dnes už jsme byli víc „v obraze“ a přemluvili jsme vedoucí, ať nám pustí film od začátku. Ve 23 hodin skončil film a měli jsme poslední hodinu na dobalení věcí a odvoz kufrů na své základny. O půlnoci se již základny uzamkly a nikdo do nich již nemohl vstoupit. Ještě před půlnocí jsme objevili ve schránce u základny zprávu v morseovce, kde po vyluštění stálo, že Marťani chtějí, abychom jim odevzdali ještě papír, který jsme vyrobili. Nebyl tam ale čas ani místo a tak jsme si řekli, že si asi přijdou sami a šli jsme spát. Dnešní den, stejně jako ty minulé, jsme si parádně užili a je nám trochu smutno, že už je konec. Zítra se ještě musíme dostavit na místo odletu, ale věříme, že cestu zvládneme a budeme na místě určení včas! Tak pěknou poslední táborovou dobrou noc.

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-7{/gallery}

{jcomments on}

Dnes nás opět probudilo sluníčko, ale nebylo takové dusno jako včera. Pomalu se nám blíží konec tábora a my jsme stále víc a víc unavenější. A to jsme tuto noci spali „v kuse“, žádné noční buzení. Dnes jsme šli na trénink hned po snídani. Tedy chvíli nám dali vedoucí na úklid a ranní hygienu, ale v 9:15 už jsme byli v tělocvičně. Finišujeme s naší choreografií a tak jsme trénovali ještě závěrečné části. V 10:20 byla dopolední svačina – jablíčko – a pak už následoval nástup se scénkou.

Tentokrát přišel Mark ve skafandru a začal opravovat své auto. Řekl, že už má mapu a souřadnice a potřebuje se na dané místo dostat. Jenže auto, které má k dispozici, to bez úprav prostě nezvládne. A tak nejdříve začal vyhazovat z auta zbytečnosti, poté přidělal na auta solární panely, připojil různé kabely a byl spokojený. Nás pak vyzval, abychom si šli zahrát strategii a postavili další solární panely. Bez nich auto nepojede. A tak jsme si vzali týmová trika a vyrazili jsme do lesa, do věží. Strategii jsme hráli přesně hodinu a jednomu týmu – Špenátkům – se podařilo vystavět celý velký solární panel. Poté jsme již spěchali do jídelny na oběd.

Pochutnali jsme si na knedlíkách s masem a znojemskou omáčkou. V obchůdku jsme si koupili nanuky (většina) a šli jsme si odpočinout na chatičky. Na konci poledního klidu jsme mohli jít do bazénu a tak jsme rádi využili možnosti trochu se zchladit. Ve 14:20 byl nástup, kde jsme si rozdali diplomy za dopolední hru a vedoucí nám řekli, že odpolední hra jsou „Orli“ a že při této hře získáme zprávu a dozvíme se, jaká bude další starověká kultura. Přes půl hodiny nám trvalo najít po táboře 7 částí zprávy. Bylo to dost těžké, protože jsme nesměli být při tom viděni. 4 vedoucí seděli po táboře – sice se mohli dívat jen před sebe – ale stejně nás mohli zahlédnout. Pokud nás někdo „identifikoval“, tak jsme museli běžet na betonové hřiště, kde jsme dostali úkol a vrátili jsme se do hry. Někteří zvolili schovávat se do spacáků, ručníků, dek… Hlavně, aby je nikdo nepoznal. V této hře vyhráli Špenátci, kteří sehnali všechny zprávy a i je nejrychleji dokázali správně poskládat tak, aby dávaly správný význam.

Po dokončení hry jsme šli na svačinu (buchta) a na nástup, kde jsme si přečetli zprávu, která byla ve hře Orli. Jednalo se o informaci o další starověké kultuře – o civilizaci Clovijců, severoamerických Indiánů a o tom, že se po svačině vydáme na cestu po severní Americe a poznáme tamní zvířata. Rozdělili jsme se do hlídek po 2 členech a vyrazili jsme na start. Šli jsme okruh po fáborkách a cestou jsme plnili 5 úkolů, které vždy souvisely s jedním zvířetem. U chřestýše jsme běhali slalom a „chřestili“, u bizona jsme luštili přesmyčky, u medvěda jsme „lovili“ rybičky, u orla jsme sbírali peříčka a u ropušníka jsme stříkali „krev“ do kelímků  - jako na kojota – a naším úkolem bylo je srazit na zem. Od Clovijců jsme poté dostali kámen – pazourek – který budeme večer předávat mimozemšťanům.

K večeři jsme měli brambory s karbanátkem a poté následoval trénink na dokončení choreografie. A protože i v osm hodin večer bylo příjemné teplo, tak jsme se po tréninku ještě vykoupali v bazénu. Bylo to nádherně osvěžující. Ještě před večerním nástupem jsme si dali druhou večeři – chleba s pomazánkovým máslem. Na večerním nástupu jsme si rozdali diplomy, body do celotáborové hry a posunuli jsme své raketky na planetě Mars. V celotáborovce už jsme téměř na konci a stále soupeříme o nejlepší umístění. Na konci nástupu nám řekli vedoucí, že teď už je to na nás, že asi víme, co máme dělat. My jsme ale nechápavě koukali a nevěděli jsme. Až po chvíli napadlo Aničku, že se doběhne podívat do poštovní tuby, co máme od Marťanů, jestli tam není nějaký vzkaz. I ostatní týmy se rozběhly ke svým základnám a skutečně objevily dopis. Byla to šifra, ale všem se nám jí podařilo rychle vyřešit. Bylo tam napsáno, ať vyšleme jednoho zástupce do kapličky, který přinese Marťanům kámen od Clovijců, jako důkaz, že jsme tuto etapu zvládli. Každý tým měl určený jiný čas, ale bylo to v rozmezí od 22:15 do 23:30. Ti nejstatečnější z týmů se tedy vydali každý sám do úvozu. Nesměli mít baterky a na konci úvozu je čekali 2 mimozemšťani, kteří jim poděkovali za kámen a řekli jim, že chybí již jen přeplavit se na další kontinent a jestli víme na který. A tak jsme šli zpět do tábora a probrali jsme to v klubovnách se svým týmem.

Během večera jsme se vystřídali ve sprchách a usnuli jsme opět okolo půlnoci. To jsme ale ještě nevěděli, že tím dnešní den nekončí. Po půl třetí nás vedoucí vzbudili (vždy jeden tým) a sešli jsme se na nástupišti mezi chatkami. Objevili se dva mimozemšťané a řekli nám, jestli víme, na který kontinent se máme vydat. Všechny týmy odpověděly správně – do Asie. Mimozemšťané z nás byli nadšení a výskali a pokřikovali a tak nějak tou svou řečí nám řekli, ať se alespoň 4 lidi z týmu převlečou do plavek, ať si všichni vezmeme „lodičky“ a přijdeme k bazénu. A tak jsme je poslechli a za chvíli jsme byli všichni u bazénu. Ten byl nasvícený a byly tam připravený 2 airtracky. Mimozemšťané nám řekli, že musíme své lodičky přepravit do Asie k prastaré dynastii Šing ji. Společnými silami jsme všechny lodičky přepravili a ani jsme se moc nenamočili. Poté nám mimozemšťané řekli, že nám dají dar – novou nástěnku „Čína“ - do naší galerie. Poděkovali jsme a rychle jsme běželi zpátky do postýlek.

Zítra nás tedy čeká poslední starověká kultura, která bude z Číny. Dobrou noc!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-6{/gallery}

{jcomments on}

Máme tu další táborové ráno a to pořádně parné. Už od brzkých ranních hodin nám svítilo sluníčko do chatiček a čekal nás velmi teplý den. Nejdříve jsme se nasnídali a poté byl nástup, abychom popřáli dnešním oslavencům – Amélce (svátek) a Davídkovi (narozeniny). Od 9:30 jsme šli do tělocvičny a dnes jsme potřebovali více času na trénink choreografie, a tak jsme tancovali až do 10:45. Když jsme přicházeli z tělocvičny, tak jsme slyšeli volat „Marka“ o pomoc. Šli jsme tedy k němu a zjistili jsme, že mu vybuchla pěstírna brambor a nám také! Došlo k poškození stanice a museli jsme naší základnu rychle opustit. Vedoucí nám řekli, že si máme sbalit nejpotřebnější věci a k tomu řízek s chlebem a jablíčko a opustit do 5 minut tábor. Rozeznělo se odpočítávání a 5 minut uběhlo opravdu velmi rychle. Seběhli jsme na spodní hřiště a rychle jsme se vzdalovali od tábora.

Na místě „U Morlora“ nám vedoucí řekli, že nedošlo jen k poruše stanice, ale že u nás došlo i k narušení fyzické schránky a tak jsme si losovali různá omezení. Někdo musel jít mimo cestu, někdo šel pozadu (pohroužen do minulosti), někdo šel se zavázanýma očima (slepá zamilovanost), někdo musel vzít kamarádovi batoh (workoholismus) … A tak jsme se pomalým tempem přesouvali dál, až jsme došli na „letiště“. Což je takové krásné místo mezi lesy. Našli jsme si stín a „utábořili“ jsme se.

Naobědvali jsme se a následoval polední klid. Polehali jsme si na deky a karimatky a užívali jsme si pohodičku. Poté zazněla z malého repráčku svolávací písnička a stejně jako v táboře jsme se rozběhli k vedoucím a byl nástup. Dozvěděli jsme se, že dnešní odpoledne je ve znamení Aboriginců, což jsou původní obyvatelé Austrálie. A že měli velmi rádi barvy, kterými si pomalovávali obličej i celé tělo. Každá barva měla určitý význam. Např. žlutá – radost a láska. I včera mimozemšťané říkali, že dnes bude „den emocí“ a tak jsme šli hrát „deskovky“. U nich jsme opravdu zažívali radost ze hry a parádně jsme se pobavili. V každém týmu se hrál Dixit a Krycí jména. Poté následovala „Kimovka“, kdy jsme běželi okruh a měli jsme si zapamatovat 11 obrázků související s Austrálií. Po splnění této hry jsme se pak postupně po týmech vraceli do tábora. A protože nám bylo opravdu velké vedro, tak jsme šli rovnou do bazénu, abychom se ochladili.

Když dorazili všichni do tábora, bylo okolo 16. hodiny odpolední. Vedoucí nás svolali na nástup a dali nám úkol, abychom vymysleli „Ódu“ pro mimozemšťany. Přeci jen včera byli docela naštvaní a nespokojení, tak jsme je chtěli přivolat a dokázat jim, že stále makáme a zasloužíme si zůstat součástí Vesmíru. A tak jsme se rozešli k našim základnám a vymýšleli jsme. Také jsme si zahráli hru „Kdo jsi“ (nalepili jsme si na čelo štítky se jménem nějaké známé osobnosti nebo pohádkové bytosti) a strávili jsme tak poklidné pozdní odpoledne.

K večeři jsme měli ovocné knedlíky a následovaly nákupy v místním obchůdku. Na večerním nástupu nám vedoucí řekli, že pokud chceme navázat spojení s mimozemšťany, tak si nejdříve musíme zahrát „Signalizaci“. Hrály tedy 2 týmy proti sobě a poté vítězové a poražení proti sobě. Při této hře háže vedoucí kostkami a hráči sedí na lavičce se zavázanýma očima. Jen první a poslední kouká. První sleduje házení kostkou a posílá stisknutím ruky signál dalšímu hráči. Když dojde signál k poslednímu hráči, ten vybíhá, aby byl první u vlajky a získal tak bod. Není to ale tak jednoduché, protože při házení kostkou se nesleduje jen jaké padne číslo, ale je například kombinace, kdy se může vyběhnout – např. když součet dvou čísel je lichý nebo když součet čísel je větší než 8, atd. Tuto hru vyhrály „Grepky“ a poté následovala druhá večeře – chléb s pomazánkou.

V devět hodin večer jsme utvořili kruh a přednesli jsme naše Ódy pro mimozemšťany. Ti se najednou začali objevovat a přibližovat se k nám. Podle zvuků a jejich projevů bylo jasné, že jsou spokojení a polichocení. Řekli nám, že to včera přehnali, že vlastně i oni – mimozemšťané – mají své slabiny a né vždy jsou dokonalí. Pochválili nás za včerejší orientaci na moři – při hře lodě. A darovali nám papírové lodičky, které jsme včera na stanovišti vyráběli. Poté nám přinesli i nástěnku s informacemi o Aborigincích a pozvali nás na noční hru – Orientační běh. Mezitím se obloha zatáhla a začalo mírně pršet. A tak jsme šli do chatek a čekali jsme, až přestane. Pořadí týmů jsme si vylosovali a když se po půl hodince vyjasnilo, tak jsme šli do lesa. Vždy jsme se v týmu rozdělili na dvojice, dostali jsme mapy se zakreslenými 8 kontrolami a vyběhli jsme všichni najednou. Každá dvojice měla totiž jinou trasu. Když jsme doběhli k jednotlivé kontrole, tak jsme si na ruku namalovali čárku a na konci jsme měli „čárový kód“, který nám vedoucí zkontrolovali, jestli jsme prošli kontrolami ve správném pořadí. Během večera se tedy vystřídaly všechny týmy a prostřídaly se i ve sprše.

Večerka byla o půlnoci a dnes nás čekala klidná noc bez zalévání brambor. Načerpáme tedy energii a zítra zase zamakáme!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-5{/gallery}

{jcomments on}

Ráno nás probudilo sluníčko a tak se nám hned lépe vstávalo. Oblékli jsme si rovnou tričko s krátkým rukávem a kraťasy a šli jsme na snídani. V noci se nám objevily na základnách nuttely a tak si je některé týmy vzaly s sebou na snídani a namazaly si jí na rohlíky. Po snídani následoval trénink v tělocvičně a pokračování v táborové choreografii. Na svačinu (banán) jsme se vrátili v 10:15 a za chvíli byl hned nástup se scénkou.

Přišel Mark ve skafandru a mluvil si pro sebe, že otře solární panely, že jsou zaneřáděné po bouřce a zkusí opravit auto. Najednou pracovnice z NASA – na Zemi – uviděla na monitoru pohyb a hned to hlásila kapitánovi, že asi Mark na Marsu přežil. Kapitán jí řekl, ať situaci monitoruje a tak chvíli sledovala monitor, ale poté řekla, že stejně než by přiletěl Ares 4 na Mars, že to bude trvat 4 roky a do té doby tam nemůže žádný člověk přežít, protože by neměl dostatek zásob potravy. Tím scénka končila a vedoucí nás vyzvali, abychom přinesli „brambory“ a ukázali tak, jestli nám rostou a zdali správně pěstujeme. Tým modrých neměl zasazené 4 brambory a tak dostal trest. Vedoucí jim připevnili na nohy „petky“ naplněné vodou a do dalšího zalévání brambor je museli mít připevněné na všechny aktivity. Poté nás vedoucí pozvali na hru „Signál“, při které musíme snažit navázat spojení se Zemí.

Vyrazili jsme tedy do lesa u Fort Harry. Po příchodu na místo jsme si nejdříve trochu „vyčistili“ les a poté nám vedoucí vysvětlili hru. Šlo o to, že jsme museli odmotávat provázek a namotávat ho na vyznačené stromy, které nás dovedly až doprostřed - k Zemi. Každý tým šel z jedné strany a místa jsme si měnili, vždy po dohrání jednoho kola. Každý člen týmu musel nejdříve hodit kostkou – číslo se násobilo dvěma – a pak vybíhal. Když mu „došel“ čas, vedoucí na něho zavolal a musel se vrátit na start a byl připraven další hráč. Tuto soutěž vyhráli těsně „Špenátci“ a získali tak své první diplomy. Po příchodu do tábora jsme šli rovnou na oběd a posilnili jsme se rýží s masem a omáčkou. Kdo chtěl, mohl po obědě navštívit obchůdek a pak již následoval krátký polední klid. Bylo krásné počasí a tak jsme po chvilce vyhlásili, že bude „aqua aerobik“ v bazénu. Naše členka posádky, která se stará mimo jiné o dobrou náladu – Bušíto – se chopila role cvičitelky a bazén byl v tu chvíli plný. Poté ještě byla volná zábava v bazénu a pak již rychle osušit a hurá na nástup.

Přišla mimozemšťanka a řekla nám o starověké kultuře Achájů, což byli výborní mořeplavci. Odpolední hra byla tedy jasná – „Lodě“. Jíťa nám vysvětlila pravidla, vytvořili jsme si hlídky po 2-3 lidech a začali jsme hrát. Hledali jsme přístavy, kde bychom nejvýhodněji mohli nakoupit komodity a prodat je v jiném přístavu a vydělat tak trochu peněz. Začínali jsme všichni s člunem, na kterém jsme mohli převážet vždy jen 3 komodity a naším cílem bylo plavit se na křižníku, mít klíč do prémiového města, trezor, děla atd. Na cestách se pohybovali celníci, kteří kontrolovali, jestli někdo nepašuje zboží a občas se stalo, že museli „zboží“ zabavit. Hráli jsme až do večeře a jen jsme si během hry odběhli na svačinu – meloun a jogurt.

K večeři jsme měli těstoviny s tuňákem a zeleninou. A poté jsme chvíli odpočívali než zazněla svolávací písnička. Zopakovali jsme si choreografii, rozdali jsme si diplomy a chvíli bylo volno na osvěžení v bazénu. Na večer jsme šli do lesa pro dřevo, protože dnes byl táborák a opékání buřtů. Od vedoucích jsme dostali i alobal a zabalili jsme si brambory (skutečné brambory, které jsme získali ve hře Kohoutek a slepička), abychom je na závěr táboráku zahrabali do popela. Přes den nám u základen zmizeli „poštovní tuby“ od mimozemšťanů a tak přišli vedoucí a řekli nám, že se asi Marťani zlobí a že je třeba najít jejich základnu a vyzvědět od nich, co se děje a vzít si zpět poštovní tubu.

Každý tým se tedy vyzbrojil baterkou a šel hledat do lesa. Museli jsme jít velmi tiše, abychom Marťany našli a také slyšeli, co si povídají. A skutečně jsme je objevili v lese u věží, kde měli světelný kruh a uprostřed se bavili. Nebyli úplně spokojení, říkali, že ti lidé jsou zvláštní stvoření, že jsou občas líní, zapomínají a také že používají zvláštní slova…. Třeba vole…. Domlouvali se, jestli planetu Zemi přeci jen nevyhladit, že si ti pozemšťané neuhlídají ani poštovní tuby. Poté usnuli a to byla chvíle na kterou jsme čekali, abychom jim sebrali naše schránky. V tu chvíli začal znít zvláštní mimozemský tón a mimozemšťané se začali probouzet a panikařit, kdo pronikl do jejich kruhu. Pobíhali a pokřikovali a to byl signál pro nás, abychom rychle utíkali zpět do tábora.

Do půlnoci jsme udržovali oheň a poté jsme do uhlíků zahrabali brambory. Snad tedy budeme mít dostatek potravy, abychom na Marsu přežili dalších mnoho a mnoho dní…. V noci musíme ještě vstát na čas, abychom dostali vodu na naše plodiny a tak jsme se společně domluvili na buzení, abychom termín neprošvihli. A tuto noc se nám podařilo získat vodu ve všech stanovených termínech. V 0:40, ve 4:00 a v 7:20. Klidná noc to tedy zrovna nebyla, ale musíme dokázat mimozemšťanům, že jsme hodni existence!!!!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-4{/gallery}

{jcomments on}

Dnešní ráno bylo krásné. Nepršelo a bylo polojasno a tak se nám hned lépe vstávalo. Dnes jsme po snídani šly všechny týmy rovnou do tělocvičny. Dopolední hra byla“Kohoutek a slepička“, což znamená, že vždy jeden tým hraje a ostatní jsou v tělocvičně. Za dopoledne jsme se zvládli naučit velkou část táborové choreografie, zaposilovali jsme si a také se důkladně protáhli. Hra venku spočívala v hledání stanovišť po táboře a nejbližším lese a museli jsme vždy mít určitou věc, abychom mohli na stanoviště vstoupit. A tak jsme hledali, kde začít a komu co donést, abychom se dostali do cíle. Hra měla podtext „Staň se botanikem“ a souvisela s tím, že pokud chceme přežít na Marsu (jako Mark), tak se musíme naučit pěstovat brambory. Ve hře jsme tedy hledali kouzelnou zeminu, hlízy, vyrobili jsme si solární panely, ohraničili jsme si políčko, kde budeme sázet brambory, naučili jsme se modlitbu a pak jí zapálili, abychom její popel vložili do zeminy, vyluštili jsme šifru a mnoho dalšího. Do cíle jsme se dostali díky obálce, ve které bylo napsáno: naučte se básničku o bramboře a spěchejte k ohništi, kde je schována vaše obživa. A opravdu byl tam pytel brambor. Tato hra nám trvala okolo 40minut a tentokrát vyhrál tým „Grapky“, tedy vínový tým.

Oběd jsme všichni stihli a pochutnali jsme si na kuřeti na paprice. Ihned po obědě jsme mohli jít do obchůdku – nakoupit si nějaké sladkosti. Polední klid jsme dnes velmi rády využily a opravdu jsme si zalezli do chatek a chvíli si oddychli. Na nástup přišel Mark-botanik a pochválil nás za obstarání plodin a přinesl nám „brambory“ o které se budeme muset starat. Zapsali jsme si, jak přesně je musíme zalévat, aby nám vyrostly. Jde o interval 3:20 a řídit se musíme podle času, který je na Marsu (tzn. podle hodin zavěšených na chatce vedoucích, které jdou ovšem trochu jinak než čas na Zemi). V daném čase můžeme zalít vždy jen 1 bramboru a pro vodu si musíme dojít k vedoucím, protože to bude vždy barevná voda ve stříkačce. A tak jsme si propočítávali, kdy budeme muset chodit pro vodu a nejvíc nás samozřejmě vyděsili noční časy – např. 4:45! Poté jsme zatancovali choreografii a hlavně jsme přinesli své rakety a prezentovali jsme svá díla, jména týmů, loga a malé raketky, které se budou posouvat po Marsu (dle dosažených bodů v etapovkách). Také jsme již všichni měli dokončená trika a tak následovalo společné focení a focení týmů. Poté následovala znělka „Bobík“ a svačina. Tentokrát jsme měli buchtu a moc jsme si na ní pochutnali.

Na nástup po svačině přišel jeden mimozemšťan a řekl nám, že má pro nás další úkol. Tentokrát si nás prozkouší ze starověké civilizace – Mezopotámie. Řekl nám o ní a hlavně, co ti lidé tenkrát všechno uměli. Naším úkolem tedy bylo získat co nejvíce vody při hrách o zavlažovacích systémech a nosit jí stále u sebe. Přelévali jsme vodu do kelímků, posílali jsme vodu potrubím a hráli jsme „Beerpong“, kdy jsme se museli soupeřům trefovat do rozestavěných kelímků a když jsme se trefili, tak musela vyjet co nejrychleji štafeta „překlápění kelímků“ a kdo vyhrál, mohl soupeři sebrat kelímek z pyramidy. Ve finále prohrál tým, kterému nezbyl žádný kelímek. Hrály se dva zápasy a kdo prohrál, musel jíst večeři ve stoje. Na večeři (měli jsme špagety) nás navštívili mimozemšťané a chtěli po nás vodu. Jeden tým jí neměl u sebe a tak mimozemšťané chtěli, aby jim po večeři předvedli, jestli umí plavat. A tak musel celý tým do plavek a přeplavat několikrát bazén. Mimozemšťané byli spokojeni, že toto lidské plémě se umí pohybovat i ve vodě. Ještě nám řekli, že večerní civilizace, jejíž znalosti musíme obhájit je „Norte Chico“. Což je prastará předkolumbovská andská civilizace. A protože se jednalo o Indiány, tak večerní hrou byl Totem – boj o totem! Do této hry jsme se vrhli opět naplno a vedoucí se trochu obávali úrazů. Ale dopadlo to dobře, jen bylo pár srážek a jedno krvácení z nosu. Ale nic, co by nás zastavilo ve hře. Po dokončení hry jsme se na nástupu dozvěděli hodnocení a tentokrát těsně vyhráli „Ketodietky“ – modří. Dostali tedy výhodu, že si mohli jako první vybrat souhvězdí - další úkol od Indiánů, kteří se v obloze velmi dobře vyznali. Naším úkolem bylo, naučit se poskládat s baterkami (z našich těl) daná souhvězdí. Každý tým si vybral 3. A tak jsme šli po druhé večeři (chléb s vajíčkovou pomazánkou a s pomazánkovým máslem) ještě trénovat rozestavění na souhvězdí.

Večer jsme se stihli ještě vysprchovat a večerka byla tentokrát již ve 22:00. Tím dnešní noc ale ještě nekončila. Když už všichni spali, tak nás po půlnoci vedoucí vzbudili (postupně, každý tým) a „svítící“ mimozemšťan nám sdělil, abychom si vzali solární panely (které jsme si vyrobili na dopolední hře) a baterku a šli jsme předvést některá znamení, která jsme si připravili. Některé týmy byly trochu zmatené a chvíli jim trvalo než se zorientovaly, ale každému se podařilo aspoň 1 souhvězdí předvést správně. Mimochodem byla krásná jasná noc a nebe plné hvězd. Tak jsme mohli i „opisovat“.

Po jedné hodině ranní už byl v táboře opět klid, ale zvolení zástupci z týmů vyčkávali na čas 1:20, aby si mohli dojít pro vodu a zalít tak své brambory. Ve 4:40 čekali vedoucí před chatkou na další delegaci, která si měla přijít pro vodu, ale ti tentokrát časový limit nedodrželi a přišli o 10 minut později a to už byla biologická stanice zavřená a vodu nedostali…. Co se každému týmu ale objevilo v noci na základně, byla jedna sladká odměna… a sice nuttela. Tak aspoň chvíli dobrou noc a ať čas pomalu utíká a trochu se prospíme!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-3{/gallery}

{jcomments on}

{jcomments on}

Dnešní ráno začalo budíčkem v 8:00. Z postelí se nám vůbec nechtělo, protože jsme usnuli pozdě v noci a také proto, že venku pršelo. Vyhrabali jsme se tedy z chatiček, oblékli jsme se, provedli ranní hygienu a šli jsme na snídani. Po snídani jsme uklidili na chatkách a po zaznění svolávací písničky jsme šli do salaše, protože stále pršelo.

Zde proběhla nejdřív scénka, jak došlo k tomu, že astronaut Mark Watney (v našem provedení Jíťa) zůstal na Marsu sám. A protože se Mark při silné bouři na Marsu zranil, potřeboval od nás pomoc, a tak naší hlavní dopolední hrou byly „Meče“, při kterých jsme si museli (celý tým) zapamatovat 44 bylinek a koření, které mu pomůžou v léčení jeho rány. Poté následovalo vylosování týmových vedoucích, kterými jsou v letošním roce Zmrzka, Čermi, Monička a Bušíto. (Kapr bohužel z důvodu nemoci musel zůstat letos doma, ale pilně doplňuje fotky a zprávy na web). Ještě, než jsme se vydali na dopolední hru, tak šly 3 týmy, které včera nezískaly svou základnu, na soutěž v házení ringo kroužků. Tuto hru vyhrál vínový tým a dostal šifru (v morseovce), co a kde hledat. Po chvilce luštění již běželi do společenské místnosti nad jídelnou, kde si vybrali klíče od zvolené „základny“. Další doplňkové hry k získání základny se zúčastnil tým zelených a kávových. Šlo o štafetu v překlopování kelímků a v jejich správném nastavení. Vyhráli zelení a kávoví jen doufali, že klíč od základny také ještě získají. Poté už jsme se vydali na hru. Kdo zrovna nehrál meče v lese, tak tvořil v salaši svou týmovou raketu, zdobil si svá týmová trika a vymýšlel název týmu. Dopolední program byl tedy jasný a i když občas mírně pršelo a také se ochladilo, tak jsme vše zvládli v pohodě.

K obědu jsme měli hrachovou polévku s krutonky a brambory s pečeným kuřecím stehnem. Následoval polední klid do 13:45 a pak již svolávací písnička a nástup. Chyběly nám dohrát ještě dvě kola na mečích v lese a tak jsme ještě dokončili tuto hru, ve které zvítězil tým vínových a modří byli kousek za nimi. Všichni jsme makali a každému náleží body do celotáborové hry. A protože ráno nebyl trénink v tělocvičně, tak jsme to napravili až odpoledne a na hodinu jsme si šli zamakat. Trénovali jsme choreografii, ale nemohlo chybět také posilování a pořádná rozcvička. A když jsme byli téměř na konci tréninku, tak se v tělocvičně objevili „mimozemšťani“. Byli to opravdu prapodivné osoby, které nejenže divně mluvily, ale hlavně zvláštně vypadaly. Nakonec se ale naladily na naší řeč a řekli nám, že jsme ubozí pozemšťané a oni, že putují vesmírem a hledají místa, která jsou vhodná pro život. Planeta Země se jim líbí, ale nejsou si jistí, jestli jsme dostatečně chytří a „prospěšní“ pro vesmír. Jestli by tedy nebylo lepší tuto planetu vymazat. Dali nám ale šanci a řekli, že svou inteligenci a své schopnosti můžeme prokázat tak, že jim na základě znalostí našich prvních starověkých civilizací dokážeme naší „vyspělost“. Zadali nám první úkol z doby starověkého Egypta a dali nám schránky, které si máme připevnit na naše základny a tam nám budou dávat vzkazy, kdy a kam se máme dostavit, abychom jim předvedli jak jsme v úkolu uspěli. Poté zmizeli. Byl to pro nás šok, ale rychle jsme pochopili, co od nás chtějí a když jsme se podívali do schránek, tak jsme zjistili, že každý tým tam má napsáno jiné místo a jiný čas setkání s mimozemšťany. Samozřejmě to bylo v noci mezi 22:30 až 23:30. Vše jsme si tedy uklidili na základny a čekali jsme na další pokyny.

Následovala naše svolávací písnička na svačinu „Mňam mňam Bobík“, kterou jsme si všichni hned na začátku tábora velmi oblíbili - nejen, že je to předzvěst jídla, ale ještě k tomu s úžasným tanečkem. Dali jsme si rohlík s marmeládou a poté nám vedoucí řekli, že postupně každý tým půjde na úkol do lesa k Fort Harry a budeme hrát „Jeskyni“. Ostatní týmy v táboře zatím dokončovaly své rakety. K „jeskyni“ vedla spirála, kterou jsme museli projít. Byla ovšem plná vzdušných i zemních nástrah a tak nebylo snadné dostat se k starověkké egyptské šifře, která byla uprostřed. Šifra byla napsána v hieroglyfech a tak jsme si zprávu přepsali. Celý tým se musel opět dostat ven a poté jsme teprve začali řešit, jak zprávu rozluštit. Naštěstí nám vedoucí poradili, že se máme vrátit zpět do tábora po cestě vedoucí přes les a tam snad objevíme nápovědu. A opravdu, cestou jsme narazili na kódy k jednotlivým hieroglyfům a než jsme dorazili zpět do tábora, tak jsme měli vše rozluštěné. Ve zprávě stálo, že se máme dostavit do kapličky a pak k Morlorovi (to jsou místa, která jsou v okolí tábora a všichni je dobře známe). Šli jsme tedy dle instrukcí a v kapličce jsme si každý vyzvedli skleničku a u morlora nás čekala Gabča, která tam měla sušenou třezalku a olej. My jsme si jí nastříhali a naložili do oleje a každý si odnesl jeden léčivý olej, který byl symbolem naší moudrosti a už jsme tedy věděli, co poneseme v noci ukázat mimozemšťanům jako důkaz našich schopností, aby uvěřili, že lidé z planety Země jsou bytosti hodné zůstat součástí Vesmíru.

K večeři jsme měli zapečené těstoviny a ještě jsme mohli poprvé navštívit obchůdek a doplnit si zásoby. Až do 21:00 jsme makali, abychom se všechny týmy vystřídaly na hře „jeskyně“ a také jsme se fotili na své týmové rakety a někteří ještě stále dokončovali výzdobu svých týmových trik. Po deváté hodině večerní byl nástup a protože se krásně vyjasnilo, tak jsme si nastoupili venku u chatek vedoucích a zatancovali jsme si táborovou choreografii (a nejen tu, dali jsme si pár „vypalovaček“). Poté nám Bušíto předal „táborové desatero“, kde nás upozorňoval na to jak se chovat a mluvit na táboře. Samozřejmě pod pohrůžkou 20 autíček, pokud pravidla nedodržíme. Poslední tým – „Pressíčka“ – ještě plnil úkol, aby získal také základnu. A sice minimálně 4 lidi z týmu museli zvednout přeložený papír ze země pusou, aniž by se dotkli rukama země. Nebylo to úplně jednoduché, jak to zní, ale zaujalo to všechny a tak si to postupně vyzkoušeli i další zájemci. A když se to konečně zadařilo, tak Pressíčka dostali šifru (morseovku), za chvíli jí vyluštili a běželi si pro klíč od základny, který byl ukryt v klubovně nad jídelnou.

Po desáté hodině večerní jsme se rozešli do salaše a do svých základen a bedlivě jsme sledovali čas, abychom nezmeškali naší schůzku s mimozemšťany. Ještě jsme dostali echo od vedoucích, že nesmíme do lesa s baterkami, ale můžeme použít „lightstick“ a tak jsme byli rádi, že aspoň nějaké světlo budeme mít. Postupně týmy odcházely z tábora a zase se vracely. Setkání v přesný čas s mimozemšťany bylo magické a tajemné. Vždy jsme se dostavili na určené místo a čekali jsme, poté se rozsvítilo světlo a objevil se mimozemšťan. Chtěl vidět naše „lektvary“ a zda jsme uměli přečíst hieroglyfy. Poté nás propustil se slovy, že zkouškám ještě není konec, ale zatím, že jsme uspěli. Vrátili jsme se tedy zpět do tábora a po půlnoci jsme byli na chatičkách a ukládali se ke spánku (vysprchovat jsme se byli již po večeři, takže už jen vyčistit zuby a spát).

Další dlouhý den máme za sebou, pomalu se začíná dostavovat únava, ale stále máme dost sil dokázat mimozemským civilizacím, že stojí za to zachovat planetu Zemi a že i my jsme schopni přežít na Marsu!!!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-2{/gallery}

{jcomments on}

Tak dnes po roce opět nastal den našeho odjezdu na týdenní soustředění na Dol. Sešli jsme se v půl desáté ráno u DL a nedočkavě jsme vyhlíželi příjezd autobusu. Za chvíli se objevil a naše hra mohla začít. Na autobuse se totiž objevil nápis „Ares 3“.

V klidu jsme se usadili a vyrazili jsme tedy do „vesmíru“. Po chvíli začal autobusem koloval dopis o tom, že se nacházíme na palubě kosmického plavidla Ares i s funkcemi jednotlivých členů posádky. Ovšem v Sedlici došlo palivo a tak jsme museli rychle opustit palubu. Vzali jsme si tedy nejnutnější věci a vyrazili jsme směr Dol pěšky. Někteří už věděli, kudy se vydat. Cestou jsme potkávali vesmírné „útvary“ a plnili s tím spojené úkoly. Např. u „Dvojhvězdy“ jsme museli být připoutáni k sobě rukama nebo nohama nebo jsme si museli házet míčkem a být stále blízko sebe. U „Bílého trpaslíka“ jsme si našli v lese hůl a šli jsme další kus cesty ohnuté jako stařenky, protože i Bílý trpaslík je velmi starý. U stanoviště „Kometa“ jsme si zapletli do vlasů červený krepák a „vláli jsme“ – utíkali – až na další stanoviště, což byl Orthův oblak a tam jsme se shlukly všechny komety a společně jsme si zazpívaly stejnojmennou písničku od Jarka Nohavici. Posledním stanovištěm byl „Asteroid“, který díky své nepravidelné dráze bránil před námi území s kosmickým materiálem a my jsme se mu jen těžko uhýbali, abychom sebrali daný počet materiálu. A to jsme ještě museli zadržovat dech, protože na Marsu není kyslík. A jak už teď všichni dobře víme, je tam 96% CO2. Od rozcestí u „JOHA“ jsme se již rychle blížili k táboru, ale začaly se objevovat lístečky, na kterých byly různé údaje o nějakém vesmírném tělese. Vše jsme si cestou přečetli a někteří z nás už začali tušit, co by to molo být za planetu. Když už jsme byli poblíž tábora v lese, najednou jsme objevili kufry, tašky, spacáky, které byly rozházené po lese. To asi jak dopadl modul na tuto planetu, tak přeci jen cestou musel odhodit přebytečný materiál.

Při příchodu do tábora už jsme měli téměř všichni svá zavazadla a také už jsme všichni věděli, že naší novou planetou bude Mars. Zabydleli jsme se ve „vesmírných stanicích“, které byly otevřené a pro nás připravené. A po chvilce nás svolal astronaut, který se nás ptal, jestli víme, na jaké planetě jsme. A my jsme všichni věděli, že jsme dorazili na Mars a dokonce jsme si zapamatovali i nemálo informací o něm. Řekl nám, že tu uvízl sám, bez své posádky. A že zde není kyslík, tlak, gravitace i teplota je úplně jiná než na Zemi a tak je vše obtížnější. Pozval nás na pozdní oběd (bylo již 14 hodin) a byl rád, že nás vidí, aspoň tu nebude sám a přežít zde bude tedy jednodušší.

Poté následoval polední klid a koupání v bazénu. Bylo opravdu velmi teplo a dusno, tak jsme byli rádi, že se můžeme osvěžit. Na odpolední nástup zazněla písnička Waterloo od Abby a my jsme již klasicky spěchali před chatku č. 18, kde se nastupuje. Vedoucí nám řekli, že se máme rozdělit do hlídek po 3-4 členech a že budeme plnit úkoly související s životními podmínkami na Marsu. A tak jsme přenášeli vodu, vyráběli si masku, zkoušeli balancovat na slackline, nafukovali jsme balonky a pomocí CO2 uvnitř jsme posouvali míčky, stavěli jsme miniaturu základny z dřívek, nosili jsme věci od určitého písmene, běhali jsme, čistili jsme jeden druhému poslepu zuby (trénink astronautů) a vždy když jsme stanoviště splnili, nakreslili nám vedoucí na ruku černou čárku. Na konci jsme museli mít všichni na ruce „čárový kód“, který tvořilo 8 černých čárek. Vše jsme stihli a do večeře nám chyběla ještě půl hodinka, tak jsme se šli osvěžit do bazénu. A dobře jsme udělali, protože když jsme poté odešli na večeři, tak začala bouřka a ochladilo se.

My jsme se mezitím najedli a rozdali si v jídelně diplomy za první hry a teprve poté jsme šli na chatky. Samozřejmě jsme to museli vzít přes ty krásné velké kaluže. Oblékli jsme se na trénink a šli jsme do tělocvičny. Zmrzka s Bušítem nám daly pěkně zabrat a naučili jsme se i první část táborové choreografie. Poté následoval nástup a přesun do salaše, kde jsme si pustili část filmu „Marťan“ jako úvod do naší celotáborové hry. A protože nás čekala noční hra, bylo důležité se rozdělit do týmů. Vedoucí přinesli „hmatovou“ krabici, plnou pilin, ale i „kindervajíček“ naplněných krepákem různé barvy. My jsme si postupně losovali a zjišťovali, kdo bude v jakém týmu. Někdy se stalo, že celá chatička si vytáhla stejnou barvu týmu, ale v jiné byl zase každý člen s jinou barvou týmu. Všichni se tu ale dobře známe, takže nebyl problém utvořit tyto nové náhodně vzniklé skupinky. Poté jsme si rozdali týmová trika a podepsali jsme se do kroniky pod nápis „MARŤANI“. A protože nám již před filmem řekli vedoucí, abychom si do salaše vzali baterku, tak jsme očekávali noční hru. Tentokrát to nebyl klasický vstup do hry – stezka odvahy – ale hra o vlajku. Všechny týmy měly hledat v prostoru tábora 3 obálky své barvy a plnit úkoly, které byly zašifrované uvnitř. Nebylo to ale tak jednoduché, v prostoru se pohybovala barevná světélka, která se nás nesměla dotknout. To byli vedoucí, kteří když se nás dotkli, tak nás označili trestnou červenou čárkou na ruku. Kdo první vyluštil vše, běžel do salaše, kde zkontrolovali vedoucí správná řešení a poté dostal tým další šifru. Tentokrát to byl jen nápis „Vyletěla holubička“. První tým, který dorazil do salaše – modří – se na nápis nejdříve nevěřícně koukal, poté začal zpívat, ale pak jim vše „secvaklo“ a běželi hledat vlajku do lesa na skálu. A opravdu po chvíli přišli zpět a vlajku měli. Od vedoucích tak získali klíč od své základny, která je velmi důležitá k přežití na Marsu. Ještě jeden tým celý úkol vyřešil, ale když doběhl „na skalku“, tak tam již vlajka nebyla. Získal tedy aspoň první body do celotáborové hry. Po 23 hodině večerní začalo dost pršet, a tak jsme hru ukončili (2 týmům se nepodařilo najít všechny 3 obálky) a šli jsme se chystat na spaní. Provedli jsme jen základní hygienu a byli jsme rádi, že si konečně můžeme lehnout. Tak dobrou noc, sladké sny a těšíme se na další zítřejší dobrodružství!

Několik fotek na závěr...

{gallery}foto/2024/LS2/den-1{/gallery}

{jcomments on}