top
logo


Letní soustředění LS3-2021 - den šestý Email
Sobota, 07 Srpen 2021 01:14

ico informace Zpráva ze šestého dne letního soustředění LS3 v RZ Radost: 5. 8. 2021 (čtvrtek)

 

Je před námi další táborový den. Bohužel to vypadá, že bude dost deštivý. Ale na druhou stranu, nás nic nezastaví, takže vyskakujeme z chatiček a vrháme se po hlavě do dalšího dneJ. Ještě před odchodem do tělocvičny jsme měli nástup a dostali jsme diplomy za včerejší šipkovanou – „cestu odpadlíků“. Potom nám vedoucí řekli, že budeme trochu déle v tělocvičně, asi do 11 hodin. Odešli jsme tedy na trénink a netušili jsme, co nás čeká. Svačinu jsme si dali o pauze v tělocvičně a pak jsme trénovali dál.

Před 11. hodinou vtrhla do tělocvičny Ráďa (naše zdravotnice) se slovy, že v táboře jsou lovci divergentů a že je třeba se co nejrychleji dostat za hranice města a uniknout jim. Vyběhli jsme tedy z tělocvičny, vzali jsme si z chatek připravené „evakuační balíčky“ a nastal rychlý přesun za "hranice". Šli jsme směr horní les - šišky – věže…. kde jsou vyznačené hranice a teprve tam jsme se domlouvali, kam budeme pokračovat dál. Pokračovali jsme dál po cestě až k „Joha“ (naše nové místo) a k Mužetické louce.

Dali jsme si svačinku, kterou jsme měli v evakuačním balíčku a domluvili jsme se, kam půjdeme. Zvolili jsme cestu do lesa, kde jsme hráli v neděli "Jeskyni". Je to místo za "hranicemi" a dostatečně daleko, abychom se nemuseli obávat útoku lovců. A tak jsme vyrazili. Drobně pršelo celou cestu, ale my byli připraveni a tak nás to ani moc nezaskočilo. Když jsme dorazili k lesu „Jeskyně“, tak už bylo po půl jedné a začínali jsme mít hlad. Naštěstí se najednou objevila Ráďa a přivezla nám řízky s chlebem a oplatky. S radostí jsme se do toho pustili a neuvěřitelně jsme si pochutnali. Toto jsou přesně ty chvíle, kdy je člověk vyčerpaný a hladový a každé sousto si vychutnává. Pomalu jsme začínali chápat, že tento náš nedobrovolný odchod z tábora bude asi na dlouho - jako divergenti nejsme v Chicagu v bezpečí.

A tak jsme si posedali (někteří i polehali) a dali jsme si chvíli odpoledního klidu. Jelikož začalo pršet, tak jsme vyskočili a šli jsme hrát hru „Signál“, abychom navázali spojení se základnou a zjistili tak, jak to vypadá s lovci a zda se budeme moct ještě dnes vrátit. Hra signál spočívala v tom, že uprostřed vymezené části lesa jsme si vybrali strom jako „domovskou planetu“ (základnu) s kterou chceme navázat spojení. Každý tým měl přidělený strom ve vzdálenosti 50 metrů od základny (každý v jiném směru) a odtud jsme se snažili namotávat provázek přes jednotlivé stromy až k základně. Nebylo to ale tak jednoduché, namotávat se mohlo jen tolik vteřin, jaké číslo padlo hráči na kostce vynásobené pětkrát. Do toho si mohly týmy záškodničit a přerušovat signál vedlejšímu týmu tím, že mu na jeho provázek dávali kolíčky. No zkrátka bylo to dosti zajímavé a několikrát jsme si hru zahráli a dostali se až k domovské planetě. Navázali jsme tedy spojení a šli jsme se podívat, jestli nám někdo nezanechal zprávu. A v tom se objevila Radka i s autem a hlavně s polévkou. Ta nám přišla opravdu k chuti. Byla to gulášovka a hlavně byla teplá, což byla pro nás velká vzpruha. Zajímavé, že v jídelně se polévka musí téměř nutit, ale zde v lese se všichni zmoklí cestovatelé na polévku vrhli a ještě si chodili přidat tak, že brzy byly všechny mísy prázdné ;-) Signál byl tedy navázán a dostali jsme zprávu, že lovci divergentů se začínají stahovat. Mohli jsme se tedy vydat zpět do tábora, ale ne jen tak. Návrat do tábora byl možné pouze po úspěšném zvládnutí hry Gamebook.

Rozdělili jsme se v týmu na 2 hlídky a vedoucí nás začali vypouštět. Ještě jsme dostali na cestu další sušenku a byli jsme odhodláni vyrazit a do večera se vrátit zpět do tábora. Tentokrát se Gamebook týkal života jednoho z vedoucích. Přestalo už i pršet a tak se nám zase vlila do žil nová energieJ. Všechny hlídky dorazily do tábora do 18:30 (hra nám tedy trvala hodinu a půl až dvě hodiny a půl) a tak jsme mohli jít společně na večeři do jídelny. Většina z nás se před večeří stihla i prohřát ve sprše:-) 

To byl luxus mít střechu nad hlavou a teplou večeři;-) Měli jsme špagety a tak jsme se pořádně najedliJ. Po večeři byl nástup a předávání diplomů za Signál a Gamebook. Také jsme dostali sladkého hada a 10 000,- táborových korun, za které si kupujeme molekuly pro stavbu DNA. Pak jsme přistoupili k bodování a najednou někdo na zemi mezi chatičkami nalezl obálku, ve které bylo napsáno „Sáhni si až na dno“. A vzhledem k tomu, že na lavičce seděla Janička s píšťalkou a měla u sebe švihadla, tak jsme si mysleli, že musíme skákat přes švihadlo, dokud si „nesáhneme na dno“. Za chvíli ale některým došlo, že toto asi nebude to pravé. Vyběhli tedy k bazénu a tam se Kafíčko vyzulo a vrhlo se ke dnu pro zprávu.

Byl tam symbol knihovny a to jsme věděli, že je klubovna Sečtělých. Běželi jsme úprkem do knihovny a našli jsme zprávu, že teď se musíme všichni spojit (protože vedoucí „přeběhli“ k sečtělým a chtějí všechny ovládnout) a jít do lesa do šišek. A tak jsme si to venku ještě jednou přečetli a pochopili jsme, že teď jsme proti vedoucím a že musíme najít „skříňku“, která nám vydá tajemství.

V „šiškách“ jsme měli další úkol. Vytvořit si křížek z klacíků a jít ke kapličce. Tam každý tým přednesl svou básničku a poté jsme mohli jít k Morlorovi. Zde byla šifra „strom“ a tak jsme vyrazili ke stromu. Začínala být již tma a tak jsme ke stromu dorazili již za úplné tmy. Našli jsme tabulku s citátem: „tak daleko od sebe a přeci blízko“. Mapu jsme si tedy vzali a začali jsme se radit, co s vedoucími-sečtělými. Věděli jsme, že můžeme použít sérum pravdy, paralýzy, míru nebo ovládání. Trochu jsme se ale báli vrátit do tábora a tak jsme vypnuli baterky a plížili se ke klubovnám pro séra. Pak jsme „zaútočili“ na chatku č. 18, kde jsme očekávali vedoucí, ale z této chatky vyběhlo jen 8 „prasátek“. Trochu jsme se lekli, ale neustoupili jsme. A tak si vedoucí sundali masky, nastoupili a čekali, co budeme chtít. My měli připravená séra, abychom se dozvěděli, kde hledat „skříňku“. Nevěděli jsme nejdřív na koho sérum použít a který druh, ale nakonec jsme použili sérum pravdy na Elišku.

Naštěstí to sérum působilo 3 minuty a tak jsme jí položili hned několik otázek. Dala nám pravítko a tužku a nápovědu (slovo "čtyři"). My jsme ale stále nevěděli co si s tím počít. Tak jsme se ptali a ptali, až jsme se dopátrali, že jsou to 4 body na mapě, které musíme spojit. A průsečík těchto úseček nám ukázal na místo v budově se sociály. Když jsme do sprch vešli, tak jsme v jedné sprše objevili „skříňku“, která ovšem měla 5 kódovacích zámků a nešla otevřít. V dopise na ní položeném stálo, že jsme dosáhli dnešního cíle a zítra snad získáme další indicie k jejímu otevření.

A tak jsme tedy šťastní ukončili hru a šli jsme na druhou večeři. Dali jsme si melouny, chleby s pomazánkami (dnes byl výběr ze 4 druhů!) a také rajčátka (vedoucí usoudili, že je třeba pořádně doplnit energii, takže ke standardní druhé večeři zajistili zasloužený bonus). Pěkně u jídla jsme probrali co a jak se nám dnes podařilo a pěkně jsme si popovídaliJ. Před půlnocí jsme se odebrali na chatičky a za chvíli byl v táboře klid. Jsme rádi, že můžeme spát v chatičkách a vážíme si toho, že nemusíme být za hranicemi města. Spojili jsme všechny týmy své síly dohromady a zítra v závěru celotáborové hry jistě dokážeme i otevřít tajemnou skříňku. (Jen ještě porazit ty proradné vedoucí, kteří se přidali k Sečtělým!:-))

 

Několik fotek na závěr...

 

 

Přihlášení lektora



Doporučujeme:

logo-baby-signs

 


 

logo-montessori


 

logo-NADACE-CP


bottom

Založeno na Joomla!. Designed by: joomla templates world top actors Valid XHTML and CSS.