top
logo


Letní soustředění LS3-2024 - den první Email
Neděle, 21 Červenec 2024 10:35

ico informace Zpráva z prvního dne letního soustředění LS3 v RZ Radost: 20. 7. 2024 (sobota)

 

Tak dnes po roce opět nastal den našeho odjezdu na týdenní soustředění na Dol. Sešli jsme se v půl desáté ráno u DL a nedočkavě jsme vyhlíželi příjezd autobusu. Za chvíli se objevil, naložili jsme všechna zavazadla a hurá za dobrodružstvím. V 11 hodin jsme již byli na Dolu a když jsme si vynosili kufry, tašky i spacáky z autobusu, tak jsme šli k bazénu, kde na nás již čekala „sekretářka firmy Madeta“. Představila nám tuto firmu na mléčné výrobky a byla nadšená z toho, že tu má tolik brigádníků. Prý si zrovna ředitel stěžoval, že v létě má spoustu zaměstnanců dovolenou a nové pracovní síly jsou tedy vítány. Sekretářka nám řekla, že má pro nás ubytování, stravu i nárok na odpočinek a pracovat že prý začneme až odpoledne. A tak jsme se šli zabydlet do chatiček (mohli jsme si sami zvolit s kým budeme bydlet) a ve 12:00 byl oběd.

Pochutnali jsme si na zeleninovém vývaru a na těstovinách s masem a omáčkou. Poté následoval polední klid, který jsme většinou strávili před chatičkou na dece, kde jsme si odpočinuli, popovídali a zahráli hry. Ve 13:15 vyhlásili vedoucí, že můžeme jít do bazénu a tak jsme se s radostí vrhli do vody. Skvěle jsme se osvěžili a vyřádili se na „airtracku“. Ve čtvrt na tři zazněla svolávací písnička a tak jsme se seběhli k chatce vedoucích, kde vždy probíhá nástup. Přišel ředitel Madety i se svou sekretářkou a měl pro nás pracovní oděvy – rukavice, zástěry a čepičky. A tak jsme se oblékli do slušivých oblečků, rozdělili jsme se do skupinek po 5 a šli jsme na stanoviště „do práce“. Prošli jsme oddělením: sýrárna, mlékárna, jogurty, podmáslí, máslo, tvaroh, smetana, lipánek. Pan ředitel i se slečnou sekretářkou procházeli stanoviště a kontrolovali, jak plníme pracovní plán. V sýrárně jsme váleli pneumatiky (jako velké sýry), v mlékárně jsme se učili správně dávkovat stříkačky a střílet na cíl, na pracovišti „máslo“ jsme zatloukali hřebíky (jako stloukání másla), atd. Po splnění všech stanovišť jsme si dali jogurt – jak jinak – mléčný výrobek.

Odpoledne jsme mohli jít ještě jednou do bazénu, protože bylo opravdu velmi teplo. A tak jsme to s radostí všichni uvítali a skočili jsme do bazénu. V 17:00 byl nástup, který svolal pan ředitel a pochválil nás za naší práci. Sekretářka nám ukázala nástěnku se „Zaměstnanci týdne“ a byly vyhlášeny nejlepší hlídky v jednotlivých kategoriích. Ředitel nás poté rozdělil do 4 skupin a přidělil nám místní ředitele a asistenty. Do každého týmu jsme dostali „morseovku“ a mapy, které jsme šli hned prostudovat a poté jsme vyrazili na obhlídku nejbližšího okolí. Vrátili jsme se akorát na večeři, která byla v půl sedmé večer a měli jsme rizoto se sýrem a s červenou řepou.

Poté jsme si chvíli odpočinuli na chatičkách a následoval trénink v tělocvičně. Pod vedením Monči a Zmrzky jsme se trochu protáhli, zaposilovali si a zatancovali. Po hodinovém tréninku nám opět vyhládlo a tak jsme si dali druhou večeři (chleba s pomazánkovým máslem). Stejně jako na druhém běhu tábora i nám pouští vedoucí svolávací písničku na jídlo a je to „Mňam mňam Bobík“. Poté jsme měli volno a protože vedoucí pouštěli písničky, tak jsme si tak různě tancovali a blbli. Ve 21:00 byl nástup a naším úkolem bylo – rozdělit se do hlídek – abychom mohli se setměním vyrazit na stezku odvahy nebo-li „Vstup do hry“.

První hlídka vyrazila ve 21:50 a průběh cesty byl následující: Nejdříve jsme se dostavili do vrátnice, kde nám vrátný řekl o své noční směně a že hlídá továrnu Madeta. A že prý se tam občas v noci dějí divné věci. Dal nám světelný kroužek na ruku a poslal nás po cestě do lesa – „do továrny“. Téměř na začátku lesa jsme potkali pana ředitele, který si stěžoval, že pracuje v Madetě tak dlouho, že se mu o smetaně i zdá. A že občas mívá halucinace a neví, jestli je to skutečné. Poslal nás dál do továrny a prý jestli také někoho uvidíme, tak ať mu řekneme. Moc jsme mu tedy nevěřili, ale po chvíli se to začalo přeludy jen hemžit. Nejdřív jsme slyšeli vrzání houslí a pak po cestě přeběhl takový podivný týpek s houslemi (to byl Dalibor). Když jsme přicházeli k úklidové místnosti, tak si stranou cesty povídali dva milenci – Mařenka a Janek… ale stále jsme nevěděli, kdo to je a proč tu je. Paní uklízečka nás pokárala, že šla vytírat v noci, aby jí po tom  nikdo nešlapal a my se to potulujeme. Tak nás poslala rychle dál do chladírny a pak do výtopny. Cestou jsme zahlédli 2 vdovy, které se bavily o svém údělu a jen z dálky jsme pozorovali jejich rozhovor. Dále jsme dorazili do výtopny, kde nám pracovník povídal o tom jak je těžké udržet v továrně teplo a že tu má takového malého čertíka, co mu stále boří stěnu komínu. Poslal nás tedy dál po světýlkách, až jsme došli do skladu. Cestou jsme viděli obrazy hudebních nástrojů. Na konci cesty na nás čekal pán v buřince a ptal se nás, co jsme viděli a kdo si myslíme, že je. Také nám řekl, že není smetana jako Smetana. Některým to vše docvaklo a poznali, že se jedná o Bedřicha Smetanu, který napsal opery Dalibor, Prodaná nevěsta, Dvě vdovy nebo třeba Čertova stěna. Všechno nám to zapadlo do mozaiky obrazů, které jsme cestou viděli. Poté nás Bedřich Smetana vyzval, abychom se podepsali do kroniky k nápisu „MÁ VLAST“. A když jsme toto všechno splnili (a zvládli jsme to všichni úplně krásně), tak jsme se šli převléct do pyžama, vyčistit zuby a spát.

Dnes byl náročný den, nabitý zážitky a tak jsme i brzy usnuli. Poslední hlídka dorazila do tábora před půlnocí a pak už byl v táboře klid. Tak dobrou noc a sladké sny!!! 

 


 

Několik fotek na závěr...

 

 

Přihlášení lektora



Doporučujeme:

logo-baby-signs

 


 

logo-montessori


 

logo-NADACE-CP


bottom

Založeno na Joomla!. Designed by: joomla templates world top actors Valid XHTML and CSS.