
| Letní soustředění LS3-2026 - den druhý |
|
| Středa, 19 Srpen 2026 17:22 |
|
Dnes jsme se probudili do krásného prvního táborového rána. Venku svítilo sluníčko, byl krásný vzduch (po nočních bouřkách) a většina z nás spala až do budíčku v 7:40. Vylezli jsme z postýlek, oblekli se, učesali se a hurá na snídani (hygiena počká:-) ). Pochutnali jsme si na křupínkách s mlékem, na rohlíkách se salámem a sýrem nebo na sladké variantě – rohlík s džemem nebo s nutellou. Dozvěděli jsme se od vedoucích, že dnes bude mít službu tým modré barvy a vždy po jídle uklidí stoly a také bude mít na starosti kroniku a zápis včerejšího dne. Tedy to bude spíš práce asistenta... Po snídani jsme šli rovnou na nástup, kde došlo k vyhodnocení včerejších úkolů, kdy jsme potřebovali získat ingredience na lektvar. Vedoucí nás také pochválili za včerejší noční hru, kterou jsme všichni zvládli a prokázali jsme tak velkou odvahu. Následoval společný trénink v tělocvičně, kde jsme pod vedením Aničky a Domi trénovali táborovou choreografii. Nechyběla ani rozcvička a protahování a tak nám hodina tréninku bohatě stačila. Pak jsme si dali venku před budovou svačinu – banány – a vyrazili jsme na nástup se scénkou. Tentokrát přišla zlá královna a nesla si v náručí „miminko“. Po chvilce přicválal král na koni a oba se radovali z narození syna. I když my jsme věděli, že to tak pravda úplně není. Poté spolu odešli a když se zase vrátili (mezitím uteklo několik let) měli už syny dva, ale každý byl úplně jiný. Ten starší – Bartoloměj – koktal a byl stydlivý, ten mladší – Norbert – byl zase samolibý a zajímal ho jen lov zvěře. A když se z chlapců stali dospělí princové, tak to bylo pořád stejné. Královna nevěděla, který z nich by mohl kralovat, ale chtěla prosadit na trůn Norberta. Poprosila nás – děti – abychom si dopoledne zahráli hry, kde budeme poznávat zvířátka, aby Norbert pochopil, že je nemusí jen lovit, ale může se o ně také starat a mít je rád. A Bartolomějovi jsme zase měli pomoct při slovních hrách, aby se více rozmluvil. 2 týmy šly tedy do lesa na hru „Meče“. Tam jsme si v prostoru prohlédli 24 obrázků zvířat a každý člen týmu si musel 4 zvířátka zapamatovat. Pak už jsme se vrhli do souboje s druhým týmem a soutěžili jsme, kdo dřív bude u zvířátka, které zrovna vedoucí vyvolá. Bylo to napínavé a náročné, všechno si to zapamatovat a ještě rychle běhat. V táboře jsme si s Bartolomějem „hráli se slovy“, luštili jsme hádanky a vymýšleli co nejvíce slov od jednoho písmenka. V půl jedné jsme šli na oběd a pochutnali jsme si na bramborové polévce a na špagetách. Takže jsme si někteří šli i přidat, protože špagety miluje snad úplně každý. Dnes byl prvně otevřen i místní obchůdek a tak jsme ho s radostí navštívili, někdo si koupil třeba pohled a hodně z nás si koupilo nějakou dobrůtku, třeba nanuka. Sice už nebylo takové vedro jako včera, ale pořád bylo dost teplo. A déšť se nám zatím celé dopoledne vyhýbal. Následoval polední klid a pak již odpolední nástup. Tam jsme dostali diplomy za dopolední hry a také perník „sovičku“, protože jsme všichni byli moc šikovní a krásně jsme si poradili s hledáním zvířátek. Poté jsme se šli podívat za čarodějnicí, jestli pro nás nemá nějaké novinky. A to víte, že měla. Řekla nám, že ke každému hradu a zámku patří také podhradí, vesnice nebo vesničky, které patří ke království. A vyprávěla nám o jedné ženě, která má 7 synů a moc by si přála holčičku. A když to tak vyprávěla, tak nám řekla, abychom šli s ní, že nás zavede do podhradí a tu rodinu nám ukáže. Došli jsme tedy k Morlorovi a tam věšela žena prádlo – košile. Hned se s námi dala do řeči a vyprávěla nám o svých neposedných synáčcích a že byla za čarodějnicí, aby jí poradila jak na to, aby se jí narodila holčička. Dostala radu, aby upekla 8 chlebů… a tak se žena dala do práce. Jenže, když měla chleby hotové, tak se objevili synové, začali zlobit, házet si s chleby, roztrhli je a pošlapali. To už žena nevydržela a zakřičela na ně „bodejž byste zkrkavčeli“! A to neměla dělat, protože jako kouzlem se to skutečně stalo a chlapci se proměnili v krkavce a odletěli. Matka začala hořekovat a bědovat, co to provedla, ale už bylo pozdě. Poprosila nás, jestli jí pomůžeme a splníme 7 úkolů ze života ve vesnici. A tak jsme se vrhli na malování trik, učení se táborové písničky, „přemisťování“, „sbírání drobků chleba“, „přenášení mouky“, „věšení prádla“ a „sundávání prádla“. Některé úkoly byly dost srandovní a i když v podvečer začalo trochu pršet, tak jsme všechno stihli do večeře splnit. Odpoledne jsme si dali ke svačině buchtu a k večeři jsme měli rýži s masem a s omáčkou. Po večeři jsme si chvíli odpočinuli a pak jsme šli ještě na chvíli do tělocvičny na večerní nástup, rozdali jsme si diplomy a popřáli jsme Petrušce – trenérce – k svátku. Chvíli jsme trénovali táborovou choreografii a postupně jsme šli po týmech tvořit týmový nápis. Už totiž máme vymyšlené názvy a týmy jsou tedy následující: Korálci, Delfíni, Ještěrky a Růžová srdíčka. Večerní program dnešního dne byl jasný, pořádně se vysprchovat, zalézt do postýlek a v devět hodin spát. Tedy to byla představa vedoucích, ale nakonec to celkem klaplo a v půl desáté už byl na všech pokojích klid. Přeci jen jsme včera ponocovali a dnes byl den plný her a dalšího dobrodružství. Tak dobrou noc a těšíme se, jak bude pohádka pokračovat zítra! Několik fotek na závěr...
|





