Letní soustředění LS1-2013

Důležité odkazy

Dětské týmy

Pro dospělé

Letní soustředění LS1-2013 - den první

Středa, 10 Červenec 2013 11:56

Zpráva z prvního dne v RZ Radost: 6. 7. 2013 (sobota)

Dnešního dne jsme odstartovali další sérii letních soustředění v RZ Radost v Dolu u Blatné. Vzhledem k tomu, že jde o první termín, tak některé rekvizity a pomůcky je třeba odvézt autobusem, což nám lehce zkomplikovalo nalodění do autobusu :-) Zejména po zjištění, že některé děti mají kufr větší, než jsou sami;-) Nakonec se nám podařilo všechny věci do autobusu naskládat a mohli jsme vyrazit. Během cesty jsme potkali pár přeháněk, takže jsme se obávali o počasí na místě. Naštěstí se počasí vyřádilo po cestě. Během jízdy jsme se dozvěděli naše roztřízení do chatek. Při příjezdu do areálu nás tu již vítala Gabča (tentokráte v roli hlavního vedoucího), která dopoledne dovezla většinu rekvizit a naplnila jimi celou chatku číslo 20. Vynosili jsme všechny věci z autobusu, nastěhovali se do svých chatek a začalo drobně pršet. Naštěstí jsme si stejně potřebovali vybalit věci, tak nám déšť nevadil a za chvíli bylo po dešti.

K obědu jsme měli knedlo-zelo-vepř:-) Jako vzpomínku na civilizaci jsme pro jistotu hned po obědě přepadli místní obchůdek a zásobili jsme se nanuky, bonbony a jinými sladkostmi. Po poledním klidu začal odpolední program.

Ve 14:00 byl náš první nástup, kde jsme se dozvěděli, že jdeme do tělocvičny, kde jsme si zahráli poznávací a zábavné hry. Veliký úspěch mělo zejména prolézání živým tunelem (všichni stojí mírně rozkročeni a od konce řady postupně každý proleze pod stojícím davem ostatních na začátek řady, kde se zase postaví a sám dělá překážku pro ostatní. Jelikož se zapojili i vedoucí, tak se protažení pod našimi nejmenšími členy stalo poměrně zajímavým oříškem.

K svačině jsme si dali jogurt a rohlík a poté jsme si zahráli hry na trávě před chatkami. Mezi oblíbené patřila hra totem, městečko Palermo a hlavolam, jak překonat určitou vzdálenost se stanoveným počtem nohou a rukou (např. celý tým musí „přejít" trasu s použitím 8 nohou a 6ti rukou, které se mohou dotýkat země, takže je třeba se zamyslet jak vzdálenost překonat – např. když jeden druhého nese, tak stačí jen dvě nohy, použitím lidského „trakaře" se dají využít povolené ruce atp.).

Na večeři jsme si dali čočku s párkem, chléb a čaj a těšili se na večerní hru, kde se konečně dozvíme téma tohoto tábora ;-) Než byla dostatečná tma, tak jsme čas vyplnili hraním dalších her v oddílech. S ubývajícím světlem se nám začali postupně ztrácet vedoucí a praktikanti, takže nám bylo jasné, že se blíží noční bojovka...

A už je to tady – rozdělení na skupinky po třech až čtyřech, svítící náramek na ruku a s obavou vyrazit do lesa! Svítící barevný náramek nám prý má pomoci proti nepřátelům, tak uvidíme... Cesta lesem lemována barevnými svíčkami má strašidelnou atmosféru a máme i obavy, zda na nás nevybafne nějaký vedoucí... Na startu jsme dostali od Gabči rady jak cestu přežít a co máme dělat – prý hledat tlupu lidí, která bydlela na skále, má velké potíže a potřebuje naši pomoc, protože nepřátelé tlupě něco odcizili. Co to je, zatím nevíme - to musíme zjistit. A protože jsme měli zároveň po cestě zjistit, do jaké doby jsme se posunuli, tak by mohla být informace, že se nám na zemi ochladilo, podstatná...

První postavou potkanou na cestě byl pračlověk, který nás uvítal v DOBĚ LEDOVÉ. Takže už víme, že jsme ve velmi chladném období, nicméně obáváme se, že nám přesto bude ještě pěkně horko ;-). Dozvěděli jsme se, že jejich tlupu v noci napadli nepřátelé z říše zvířat a odnesli jim jejich nejcennější poklad a poprosil nás, jestli bychom nenašli další lidi z jejich tlupy. Aby bylo jasné, že jsme jejich spojenci, tak jsme dostali kamínek s namalovaným černým znakem, kterým se máme prokázat jako spojenci. Jenže opatrovat kamínek v nočním lese plném nástrah není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát!

Ti co se bojí málo, mohli na cestě slyšet zakukat kukačku (k leknutí to stačilo:-)), ti co se nebojí vůbec (nebo aspoň tak vypadali) se pěkně lekli, když zaslechli divné zvuky (jako by hrabalo divoké prase;-)). Naopak ti, kteří viditelně nebyli ve své kůži, případně si ve své skupince při cestě povídali, že se bojí, měli to štěstí, že noční les k nim byl shovívavý. Největším překvapením byl Amáloš (Amálka J.), která se nejdříve i ve skupině svých kamarádek tak bála, že nechtěla ve hře pokračovat a raději se vrátila do tábora už od první postavy, aby následně strach překonala a chtěla si trasu přeci jenom projít. Jelikož si to rozmyslela až na samý závěr, tak na ní již nezbyla žádná skupina, se kterou by mohla vyrazit. K údivu všech si nakonec celou trasu bez velké bázně prošla sama, byť za ní s odstupem šla skupina vedoucích a praktikantů sbírajících svíčky a rekvizity. Klobouk dolů!

Další pračlověk na trase se ihned po spatření hlídky ptal kdo jsme, ale ukázáním kamenu jsme prokázali, že jsme spojenci. Dostali jsme zelený kámen a slíbili mu, že dáme ostatním pralidem vědět, že je na živu.

Třetí pračlověk nám dal za naší statečnost třetí kámen – červený. Zároveň nás popohnal, že prý jsou nám šavlozubí v patách a že máme donést všechny tři kameny k jejich náčelníkovi, který nám pomůže najít jejich poklad.

Na konci trasy jsme narazili na náčelníka pralidí se svým kamarádem, kterým jsme se prokázali všemi třemi kameny, které jsou od té doby symbolem naší soudržnosti. Máme si je ponechat, protože prý je budeme ještě potřebovat. Odpověď na otázku náčelníka, co je to nejcennější pro pralidi a co jim bylo uneseno šavlozubými tygry pro nás byla jednoduchá – nejcennější samozřejmě je dítě! Slíbili jsme náčelníkovi, že pomůžeme pralidem jejich unesené dítě najít a na znamení našeho spojení nám dal náhrdelník. Zbýval již jen podpis do kroniky a návrat do tábora.

Několik fotek na závěr...

Přidat komentář

JComments

Soustředění

Soutěže

Vybrané akce DL

Přihlášení lektora

Doporučujeme: