Důležité odkazy
| Letní soustředění LS3-2015 - den pátý |
 |
| Sobota, 08 Srpen 2015 00:23 |
|
Tak bohužel klidná noc pod širákem moc nebyla. Nejdřív nás vylekal skřítek, který cinkal rolničkami a svítil baterkou a hned poté začalo pršet a vedoucí nás probudili, abychom se přestěhovali do chatek. Sice šlo jen o menší přeháňky, ale byl velký vítr a situace se pořád měnila, tak jsme pro jistotu zbytek noci strávili v chatičkách. Ráno se nám dnes vůbec nechtělo vstávat, únava už na nás začíná doléhat. Ještě, že vstáváme až v 8 hodin. Po snídani byl rychlý nástup, na kterém jsme každý dostali „miminko" – kolíček, který musíme od teď nosit stále u sebe a starat se o něj. Zkrátka, když se stane, že nebudeme mít miminko u sebe (ať už v jídelně, na chatce, na hře, ve sprše,...), tak nám bude odebráno a je to jako kdyby „umřelo". A tak si každý své miminko pojmenoval a napsal jeho jméno a příjmení na jednu stranu a na druhou nakreslil obličej. A tak se v táboře najednou objevilo mnoho nových miminek – např. Charles Lacina, Jáchym Netušil, ... Před tréninkem jsme stačili ještě nakoupit v obchůdku nějaká území a hodnosti a tak je v každém týmu již nějaký hrabě i baron a samozřejmě zemani. V tělocvičně jsme dnes posilovali s Klárkou a přišli jsme pěkně zmožení. Dali jsme si svačinku a vyrazili na spodní hřiště, kam přišla učednice knihovníka, která nám dnes tlumočila jeho zprávu. Chtěla předvést „přenos knihy" po zádech všech členů týmu. Všichni jsme to poctivě trénovali a tak jsme se rádi pustili do plnění úkolu. Nejrychlejší byl tým červených, kterým trvalo přemístění knihy z jedněch zad na druhé (přes 9 hráčů) jen 16 sekund! Po právu si tedy vysloužili jeden zlaťák a právo volit pořadí, kdo kam půjde na etapu. A také jsme si samozřejmě přečetli dnešní legendu, vztahující se k zámku v Dačicích. Jednalo se o příběh chudého ševce, který šil střevíčky pro kněžnu, ta mu dala náhrdelník z perel, ale zakrátko ševce obvinili z krádeže. Biřici ho zajali a když ho vedli na popravu, tak šli přes močál, kde se všichni utopili kromě našeho ševce Jindřicha. I naše dopolední etapovky se vztahovaly k „ševci". Nejdříve šel jeden tým na stanoviště „přemisťování" přes močál. Tam si celý tým musel v rychlosti promyslet taktiku jak přejít suchou nohou území močálu. K dispozici byly dřevěná prkénka, pneumatiky, lavičky, slackline a dokonce i lyže. Dětem se tato hra moc líbila a všechny týmy při ní krásně spolupracovaly. Další část etapy o ševci byla v lese nad táborem, kde chudý mladý švec musel běžet bos k haldě svázaných bot, kde si musel rozmotat a nandat své správné boty. Poté se tým rozdělil na zemany (ti běželi ke stanovišti, kde byly dvoje šaty středověkých princezen) – tam se museli dva zemani oblékat a zbytek jim pomáhal do šatů. Baroni a hrabata zase museli navlékat tkaničky do tří párů bot. V cíli pak bylo nutné ještě vyrobit náhrdelník pro královnu. V táboře jsme pak plnili „rytířské dovednosti" - procvičovali jsme své mozky a také obratnost. Sedli jsme na koně (koště), okolo pasu jsme si dali šátek a zastrčili tam meč, na nohou jsme měli slušivé holínky, na hlavě přilbici a hned jsme mohli vyrazit na trasu. A protože věčně nestíháme, tak jsme dnes měli oběd trochu posunutý, ale hodná paní kuchařka nám to zpoždění odpustila:-). K obědu jsme měli naše oblíbené kuře na paprice s těstovinami a samozřejmě zeleninovou polévku. Ani dnes jsme nevynechali obchůdek a zase jsme tam toho hodně vykoupili. Od 14:15 h jsme již mohli do bazénu, trochu se osvěžit, protože dnes byl pořádně teplý srpnový den. Po svačině (puding s rohlíkem) jsme měli nástup, kde jsme získali zlaťáky a diplomy za dopolední hry a vyrazili jsme „směr nový rybník" (po své objevitelce pojmenovaný Barybník). Nejdříve jsme se cestou zastavili na našich „studánkách", které jsme tu včera vytvořili a přečetli jsme si tam milostné básně, které jsme včera vymysleli. Bylo to opravdu dojemné a teď už snad bude mít klid i ta chudá dívka z legendy, která u studánky dřív strašívala. Od studánek jsme pokračovali po cestě, louce a poli až k novému rybníku. Tam jsme si přečetli legendu o Červené Lhotě a dostali jsme za úkol postavit vory. A to takové, abychom na nich převezli kříž a „svá miminka". Všichni jsme se vrhli s vervou do stavění vorů a doufali jsme, že uvezou naše mimi, protože většina z nás k nim již získala „citové pouto":-). Asi po půl hodince jsme měli vory postavené, přenesli jsme je k rybníku a začali jsme přemýšlet jak je přemístit na molo na protější straně rybníku. Všichni jsme se shodli v tom, že natáhneme podél rybníku provázek a poté si vor „přitáhneme" k sobě. A opravdu to klaplo, všechny vory přeplavaly a nic ani „nikdo" se neutopil. Úkol jsme tedy splnili a vyrazili jsme do tábora. Přišli jsme na večeři trochu později a tak jsme dnes večeřeli v salaši. Byly výborné špagety, tak jsme se pořádně „nacpali". A protože jsme dnes opět měli „našlapaný" program, tak jsme uvítali, že jsme po večeři měli volno a mohli jsme se jít koupat do bazénu a připravovat si divadlo na závěrečný zábavný večer. V devět hodin večer byl poslední nástup dne, kam přišli všichni vedoucí v černém a i některé děti, protože jeden kolíček neměla jeho maminka u sebe a tak jí byl odebrán a bylo ho třeba pohřbít. Zní to trochu morbidně, ale byla to spontánní akce a tak se konal rychlý pohřeb s uctěním památky „malého kolíčku". Po truchlení jsme si šli zlepšit náladu v obchůdku a nakoupili jsme si za zlaťáky další hodnosti a území. Dva týmy už mají ve svém rodě dokonce knížete. Večer jsme si ještě udělali táborák, zazpívali jsme si táborové i „moderní" písně a nálada byla opravdu výborná:-). Kapřík nám ogriloval buřtíky a tak jsme si pak na nich pochutnali. Ve 23 hodin jsme táborák ukončili, šli jsme se umýt a do půlnoci všichni spali. Máme za sebou další den a pobyt se nám začíná krátit, tak rychle načerpat energii ze spánku a zítra hurá do dalších her.
|
Zpráva z pátého dne 
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
