

Letní soustředění LS3-2018 - den první |
![]() |
Pondělí, 06 Srpen 2018 08:16 |
Tak jsme se dnes opět vypravili na letní týdenní pobyt do Dolu – tentokrát s nejstaršími tanečnicemi z DANCELINE studia. V 10 hodin jsme se „nalodili“ do autobusu a mohli jsme se vydat na cestu. Ta nám dnes rychle utekla, nikde jsme nečekali, nic jsme nemuseli objíždět, ba ani zastavovat na čůráníJ. A tak jsme již po jedenácté hodině dopolední dorazili na místo určení, vyndali kufry a tašky z autobusu a šli jsme se ubytovat. Tentokrát máme k dispozici všechny chatičky a hlavně, děvčata si sama volí, s kým budou na chatce a kterou chatku si vyberou. S kým budou v týmu, ale zatím nevěděly. Chatičky jsme si zabydleli a šli jsme na oběd. Byla zeleninová polévka a guláš s knedlíkem. Poté následoval polední klid a pak proběhlo i první koupání v bazénu, kde nám vedoucí natáhli slackline a mohli jsme po něm zkoušet chodit:-). Po svačině nás čekala první táborová hra. Všichni jsme se sešli u salaše, kde byla na zemi nakreslená šachovnice. Na každém políčku bylo první písmeno ze slova označující druh úkolu. Např. B – bojová hra, P – paměťová hra, L – logická hra, atd. Na políčku byla položená obálka s úkolem a označením, kolik lidí má daný úkol splnit. A tak se vždy všichni mezi sebou domluvili a vyslali zástupce, kteří úkol splnili. Za splnění úkolu jsme obdrželi vždy 1 písmenko, abychom mohli sestavit název letošní táborové hry. Po hodině plnění úkolů jsme získali 17 písmenek (jen jedno se nám nepodařilo získat – na stanovišti kohoutí zápasy). Ze získaných písmenek jsme poskládali název hry: Šifra mistra Leonarda. Následovalo rozřazení do týmů. Na to jsme se moc těšili, protože to vždy hodně prožíváme, kdo bude mít jakou barvu a s kým se v týmu potká. Letos nám to vedoucí zpestřili tím, že nám naházeli do bazénu malá žlutá „kindervajíčka“ a my jsme museli skočit do bazénu a vylovit si každý své vajíčko. Když jsme vylezli, tak nám vedoucí dali pokyn, abychom vajíčko otevřeli a tam jsme měli malou barevnou kuličku – fialovou, modrou, zelenou nebo červenou. A hned se vidělo, kdo kam patří. Vedoucí nám to ztížili ještě tím, že některá „kindervajíčka“ byla prázdná a tak jsme museli do vody znovu – dokud jsme neměli nějakou barvu uvnitř vajíčka. Po této akci v bazéně jsme se šli převléct a osušit se a najednou začalo pršet. Nad táborem se přehnala menší bouřka, a tak jsme zalezli do chatek a vedoucí zatím domluvili, že nám majitelé otevřou salaš, kde každý tým bude tvořit svou „síť“ a také „zařízení na bodování“. Vrhli jsme se tedy do vymýšlení názvů týmů a tvoření a do večeře už jsme měli skoro hotovo. Odběhli jsme si na večeři – měli jsme rizoto - a poté jsme se ještě vrátili k tvoření. Následovala prezentace výtvorů jednotlivých týmů a potom si každý svůj výtvor vyvěsil na chatku. Na večerním nástupu jsme se rozdělili do hlídek jak půjdeme na noční hru a připravili jsme se na první trénink. Ten proběhl v tělocvičně od 20 do 21h. Za hodinku jsme si dali pořádně do těla a pořádně z nás „teklo“. Po tréninku už na nás čekala druhá večeře – chléb s pomazánkou. Na noční hru vyšla první hlídka ve 21.30h. První zastávka byla u vstupu do lesa, kde nás přivítal „vrátný“ Louvru. Povyprávěl nám o sbírkách, ale i o svém životě. Na cestu nám dal čelenku, do které jsme si zapíchli svítící tyčinky. Na druhém stanovišti jsme si prostudovali obraz z galerie a najednou se ze tmy vyřítil policejní kapitán Carp, oslnil nás výrazným světlem baterky a donutil nás kleknout na zem. Poté nás svázal, protože nás podezříval z vraždy. Zavedl nás k mrtvému tělu Jacquese Sauniera a řekl nám, že jsme hlavní podezření a chtěl začít výslechy. Naštěstí byl náhle vysílačkou odvolán operačním k dalšímu vážnému případu. Poté, co policajt odběhl, objevila se malá Sophie Neveuová - kryptoložka francouzské policie. Pomohla nám rozvázat naše pouta a odvedla nás k obrazu Mona Lisa. Povyprávěla nám o svém životě s matkou i o životě po smrti svých rodičů, kdy bydlela se svým dědečkem. Pak už jsme museli jít bohužel sami – chvíli po provázku a pak po světýlkách. Po překonání všech těchto překážek jsme se dostali až ke kronice, kde seděl Robert Langdon. Slíbili jsme mu, že mu budeme pomáhat v řešení případu a podepsali jsme do kroniky slib mlčenlivosti. Zpět jsme šli opět jen po „světýlkách“, ale všichni jsme dorazili a to je hlavní. Někteří šli rovnou do postýlek a někteří se šli ještě umýt. Dobrou noc. Několik fotek na závěr...
|
