Důležité odkazy
| Letní soustředění LS3-2020 - den čtvrtý |
 |
| Středa, 05 Srpen 2020 18:44 |
|
Dnes jsme se opět probudili do deštivého dne. Vedoucí nás ale ujistili, že od středu už bude pěkně a tak nepodléháme depresi a se zbytky sil vstáváme z postelíJ. Po snídani jsme šli na nástup, kde nám vedoucí sdělili program dne, který přizpůsobili dnešnímu počasí. Budeme dopoledne hrát hry v salaši a v jídelně. Nejdříve jsme šli ale na trénink do tělocvičny, kde jsme se rozcvičili, zaposilovali jsme si a samozřejmě pokročili v naší táborové choreografii. Trénink nám dnes Monička se Štěpou protáhli až do 10:30 a pak jsme šli rovnou na svačinu. Na scénce jsme viděli muže urozeného původu jak „úředničil“ a poté si volal se svou matkou (Sissi). Nakonec odjel na Mayerling se svou milenkou Marií Wetzer. Tam vyřídil ještě poslední korespondenci a zastřelil svou milenku a pak sebe… Následovalo „štronso“ a přišel četník se svým fotoaparátemJ. Vyfotil místo činu a poprosil nás o pomoc s vyřešením, kdo je zastřelený muž a v jakém roce se tato událost stala. A tak jsme se opět pustili do přemýšlení a hledání nápověd. Naštěstí na to máme celý den, tak na něco určitě přijdeme. Od 11:00 jsme byli rozděleni následovně: 2 týmy šly do salaše tvořit stojánky na tužky (natřené speciální barvou na tabule). Také jsme hráli pantomimu a hádali přísloví, které nám kreslil vždy jeden člen týmu. V jídelně další tým přemýšlel nad kvízovými otázkami a luštil rébus. A nad jídelnou jsme se zabývali zoologií – poznávali jsme ptáky a ryby (v přesmyčkách). Všichni jsme se prostřídali a šli jsme rovnou na oběd. Pochutnali jsme si na zeleninové krémové polévce a jako druhý chod jsme měli guláš s knedlíkem. Následoval odpočinek, který vždy rádi uvítámeJ. Nástup ještě probíhal v salaši, protože stále pršelo. Vedoucí nám rozdali diplomy za dopolední program a „nákup“ zámeckých komnat. Ještě jsme se posilnili svačinou (jogurt s rohlíkem) a šli jsme na scénku do jídelny. Tam byl doktor a Štěpánka Belgická, která se dozvěděla nemilou diagnózu – a sice, že má kapavku. Byla nešťastná a proklínala manžela, že jí nakazil…. Tato další scénka nám měla napovědět, abychom věděli více o životě naší hledané osoby. Vedoucí nám řekli, že nemoci mezi šlechtou byly v tomto období hodně rozšířené a k tomu se také vztahovala odpolední hra „Nemoci šlechty“. Každý z týmu si vylosoval jedno „postižení“ – někdo se nesměl celou cestu dotknout země, někdo šel jako slepý, někdo si musel celou cestu zpívat, … Všichni jsme si museli v týmu pomáhat tak, abychom danou trasu společně zvládli. Na mapě jsme měli vyznačený bod, kam až musíme dojít. Bylo to opravdu náročné a trochu nám trvalo, než jsme přišli na nejlepší způsob „přepravy“. V cíli jsme od vedoucí dostali zázračný lék (piškot), který nás uzdravil a zbavil všech „postižení“. Poté jsme si zahráli bezrukou štafetu (předávali jsme si tenisák bez pomocí rukou) a poté nám do dlaně vedoucí vepsal slova, která jsme museli uhádnout. A když jsme uhádli, dostali jsme část šifry. Všichni dohromady jsme pak složili ústřižky a vyluštili jsme šifru, která nám pomohla v dalším pátrání. Poté jsme vyrazili zpět do tábora. Jaké bylo naše překvapení, když nás na cestě zastavila „námi hledaná osoba“ a pověděla nám, že osud opět zasáhne do života. Ale tentokrát nás bude ještě k tomu pronásledovat „smrtka“, která se objevila vedle cesty a začala si brousit kosu. Vylosovali jsme si tedy nová „postižení“ typu – bezruký, beznohý, ohnutý, kroutící hlavou,… a vyrazili jsme zpět k táboru. A za chvíli opět na cestě postava! Radovali jsme se, že nás zbaví našich „postižení“, ale opak byl pravdou. Tento „osud“ nám uštědřil další ránu a tak jsme si k původnímu „postižení“ přidali ještě další. A tak se stalo, že slepý musel ještě vyprávět „příběh o chlebu“, bezruký si musel schovat i druhou ruku, beznohý musel kývat hlavou ….. Cesta tedy byla opravdu zajímavá a pohled na nás musel být ještě zajímavější. Do toho za námi pobíhala smrtka, která po nás varovně natahovala ruku. Po příchodu do tábora jsme si všichni oddychli, ale zjistili jsme, že cestou byly číselné šifry a tak jsme začali pátrat, co mělo vyjít za číslo. Samozřejmě jsme se museli vrátit (jeden zástupce), abychom šifru vyluštili. Zmožení a unavení jsme se dobelhali do jídelny na večeři. Dali jsme si šunkofleky a byli jsme zase spokojeníJ. Na nástupu nám vedoucí rozdali diplomy, nakoupili jsme si další komnaty a přišla naše „hledaná osoba“. My už jsme ale věděli, kdo je to a kdy zemřel. Byl to Rudolf I. Habsbursko-lotrinský a zemřel v roce 1889. Vedoucí nám o něm přečetli ještě pár zajímavostí a poté jsme šli na večerní program. Tentokrát šly do tělocvičny 2 týmy – relaxovali jsme a „pracovali“ jsme na uvědomení si vlastního těla. Druhé 2 týmy šly nad jídelnu, kde proběhla „relaxační hra“ – Helena Kellerová. Zavázali jsme si oči šátkem, začala hrát hudba a vedoucí nás odvedli a rozesadili po místnosti. Pak nám vedoucí četli o životních osudech této ženy, která v raném dětství přišla o zrak i o sluch. A tak jsme jen naslouchali, kreslili si do dlaní, modelovali jsme, snažili se rozpoznat předměty ve své blízkosti, procházeli jsme se po místnosti a „osahávali“ si prostor, tančili jsme sami i ve dvojici,… a to vše bez zraku. Po hodině jsme si ani moc nechtěli sundat šátky, bylo to příjemné a zajímavé, úplně se nám zbystřily smysly – sluch a hmatJ. Ještě jsme si dali druhou večeři v salaši a pak už jsme se šli umýt a spát. Odpoledne už ustal déšť a když jsme šli spát, tak se vyjasnilo a nebe bylo plné hvězd. Šli jsme tedy spát s krásným pocitem, že ráno nás vzbudí sluníčkoJ.
Několik fotek na závěr...
|
Zpráva ze čtvrtého dne letního soustředění LS3 v RZ Radost: 4. 8. 2020 (úterý)
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
