Důležité odkazy
| Letní soustředění LS1-2021 - den první |
 |
| Neděle, 04 Červenec 2021 19:58 |
|
Rok se s rokem sešel, začaly prázdniny a my jsme již tradičně vyrazili na první běh letního soustředění do Dolu u Blatné. A protože jsme se přes rok moc neviděli, tak jsme se všichni těšili nejen na táborové dobrodružství, ale i na kamarády, se kterými jsme přes rok nemohli být. Odjížděli jsme klasicky od „závory“ u DL v 10h dopoledne a naše cesta začala krásným počasím. Po příjezdu na Dol jsme se ubytovali do chatiček, vybalili jsme si a zabydleli se. Ve 12h jsme šli na oběd a pochutnali jsme si na zeleninovém vývaru a na mase s omáčkou a s knedlíkem. Následoval polední klid a protože bylo krásné počasí, tak jsme se šli vykoupat do bazénu. A pak již byl první táborový nástup. Objevili se 4 Johanité – představitelé středověkého křesťanského řádu. Divili se, co pohledáváme na ostrově Rhodos, prohlíželi si nás a nakonec usoudili, že vypadáme mírumilovně a že si nás tedy prověří na zkouškách moudrosti, obratnosti, spolupráce a odvahy. Každý Johanita si k sobě vybral „adepty na rytíře“ a pak již každá skupinka se svým Johanitou vyrazila řešit úkoly. Luštili jsme logické hádanky, učili jsme se jak nejlépe si rychle zapamatovat text písně. Při „uličce“ obratnosti jsme prolézali obručemi, procházeli jsme území s rozhoupanými pytli, prošli jsme bludištěm lan atd. Ve zkoušce odvahy jsme museli projít „nepřátelským“ územím se zavázanýma očima a čelit tak různým nástrahám – hlavně vodě, kterou na nás pořád někdo stříkalJ. Po splnění všech úkolů jsme si dali svačinu (makovku) a šli jsme se svými vedoucími - Johanity trénovat písničku. Vlastně takový náš „johanitský chorál“, který pak v provedení nás všech bude sloužit ke vzbuzení úcty a také k zastrašení protivníka. V 18h jsme šli na večeři a pochutnali jsme si na rizotu s červenou řepou. Chvíli jsme si odpočinuli a už se objevil na nástup nějaký „muž“ v johanitském plášti. A opravdu, byl to samotný velkopřevor, který nás chválil za splnění úkolů, ale zároveň nám řekl, že pokud chceme být pasovaní na rytíře, tak musíme vykonat ještě pout do Svaté země, ke svatému hrobu. Tuto pouť jsme museli vykonat bez našich vedoucích-Johanitů, ale zase jsme mohli jít celý tábor pohromadě. A tak jsme vyrazili. Ale protože vítr na moři nebyl příznivý, museli jsme jít na první stanoviště „pozadu“. A nebylo to vůbec jednoduché (zvlášť na cestě plné bahnivých kalužíJ). Došli jsme do „Říma“, vítr nás tedy odvál úplně na jinou stranu, než jsme chtěli. Ale aspoň jsme zde dostali pro každý tým karton. Dál jsme se vydali všichni spojeni do jednoho dlouhého hada, abychom se neztratili. Tentokrát jsme dorazili do Afriky, kde byla pro každý tým nachystaná síť, kterou si týmy pověsí na chatku a vyzdobí si jí svým názvem a obrázky. Mimochodem síť pro Johanity znamenala život i smrt. V boji nosili rytíři drátěné košile, které je v boji na suchu ochraňovaly, ale v boji na moři, když spadli do vody, pro ně znamenaly smrt. V „Africe“ přišla písečná bouře a tak ti, kteří se neschovali včas, byli oslepeni pískem. Jeden z dvojice si zavázal oči a druhý ho vedl Afrikou dál na východ. Ještě, že nás doprovázeli „zbrojnoši“, kteří nám prosekávali cestu mečem, byla to velmi nepřístupná krajina. A najednou se před námi objevil potůček – řeka „Jordán“. Zde jsme dostali obrázek johanitského bílého kříže na černém pozadí. Odtud nás vyvedli zbrojnoši na okraj lesa a řekli nám, že teď nás čeká nejtěžší úsek. Nacházíme se již blízko svatého hrobu, ale zde je také nejvíc nepřátel. Proto jsme museli ke kapličce („svatému hrobu“) běžet a ještě být co nejvíc potichu. Tam na nás čekal johanitský rytíř, který nás pasoval na rytíře a dal nám „listinu“. Řekl nám, že nás pošle do království Českého, kde potřebují naši pomoc. Do tábora jsme šli zvesela a notovali jsme si „táborovou písničku“. A to hlavně proto, aby nás do Českého království přijali, aby si nemysleli, že jsme nějací lapkové. A skutečně na nás čekali Češi, kteří nás k sobě do země nechtěli pustit. Až když jsme jim vysvětlili, že je budeme chránit a zazpívali jsme nahlas svou píseň, tak jsme si vysloužili určitý respektJ. Večer jsme si ještě zahráli společně na spodním hřišti různé hry a pak jsme si dali druhou večeři (chléb s vajíčkovou pomazánkou). Následoval nástup a rozdělení na večerní „Vstup do hry“. Vytvořilo se 14 hlídek a první byla vypuštěna na trasu chvíli před 22h. U salaše je přivítal zbrojný, který hlídal vchod do Prahy. Moc se mu nechtělo nás pouštět, ale když jsme mu zaplatili jedním středověkým grošem, tak byl hned ochoten otevřít vstupní bránu do města. Vyrazili jsme tedy hledat pražskou komendu – sídlo pražských Johanitů, abychom se informovali, jaké poslání nás v Čechách čeká. Nejdříve jsme v Praze ale narazili na podkoního a jeho koně. Pomohli jsme mu sesbírat podkovy a dostali jsme za odměnu „koňské koblížky“ – móc dobréJ. Vydali jsme se dál po světýlkách, až jsme došli ke skále v lese. Tam seděl truhlář a stěžoval si kolik má práce a že by potřeboval pomoc. Tak jsme zatloukli pár hřebíků a slíbilu mu, že k němu přijdeme do učení. Odtud jsme šli opět po světýlkách až k české krčmě. A tam jsme se toho dozvěděli nejvíc. A sice, že pražská komenda se jmenuje "Kostel panny Marie pod řetězem" a že tam najdeme velkopřevora pražského. Do cesty se nám ještě připletl žebrák, který nás prosil o trochu jídla nebo peněz. Byl ale hodný a i když jsme mu nemohli pomoct, stačilo mu i dobré slovo, které by ho potěšilo. Pak jsme sešli po světýlkách na cestu a za chvíli už jsme uviděli řetěz a bylo nám jasné, že jsme u komendy. Přivítal nás Johanita, který nás odvedl k velkopřevorovi pražskému. Ten nás uvítal a prosil nás o pomoc, že v českém království to vypadá zle – mnoho lapků a mocechtivých pánů. A tak jestli bychom se stali ochránci krále a hlavně královen. Rádi jsme souhlasili, stvrdili jsme to podpisem do kroniky a pak již následovala cesta po světýlkách, která nás vyvedla z lesa ven zpět do tábora. Postupně všechny hlídky došli ve zdraví do tábora a o půlnoci byl již v táboře klid.
Tak dobrou noc a vítáme všechny táborníky ve hře „KRÁLOVNY“, ve které budeme jako čestní rytíři chránit kupecké cesty a hlavně pomáhat českým královnám ve jménu Johanitského řáduJ. Písnička: Do království cesta,
Několik fotek na závěr...
|
Zpráva z prvního dne letního soustředění LS1 v RZ Radost: 3. 7. 2021 (sobota) 
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
Komentáře
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.