Důležité odkazy
| Letní soustředění LS3-2014 - den první |
 |
| Středa, 06 Srpen 2014 14:20 |
|
Dne 2. 8. 2014 jsme se po roce sešli s účastníky třetího běhu letního soustředění u DANCELINE studia, abychom společně vyrazili za dobrodružstvím. Místo obvyklého autobusu pana Levého nás tentokráte čekal poměrně odlišný dopravní prostředek... :-) Vypadalo to jako autobus, ale bylo to letadlo. Jen to vypadalo, že to není zrovna nejnovější model, tak snad se s námi nezřítí a cestu přežijeme. Vyzvedli jsme si u delegáta DANCELINE naše letenky a čekali, až začne odbavení. Přesně v 10:00 se na místě objevily letušky a vyzvaly všechny cestující s platnou letenkou k odbavení do letadla. Po kontrole správnosti letenky bylo třeba projít ještě celním odbavením, kde bedlivý policista zabránil, aby se do letadla dostaly nebezpečné věci. Po úspěšném předání zavazadel nás druhá letuška usadila na správná místa. Po odbavení všech cestujících ještě provedly letušky instruktáž o nouzových východech a chování v letadle v případě havárie a „letadlo“ mohlo vzlétnout. Během letu (zhruba nad oblastí Dolu u Blatné) jsme se přesunuli do jídelní části letadla (jídelny), kde se podávalo kuřecí na paprice s těstovinami. Po obědě nám vyděšené letušky přiběhly sdělit, že „letadlo“ má problémy a řítí se neovladatelně k zemi a přes svůj výcvik podlehly naprosté panice. A tak jsme také v panice vyběhli z jídelny, ve snaze zachránit si holý život. Bohužel, stroj byl skutečně staršího data výroby, takže pád byl nezadržitelný - zřítili jsme se v lokalitě zvané RZ Radost - Dol u Blatné. V troskách letadla jsme marně hledali naše zavazadla. V zavazadlovém prostoru nebylo zhola nic, dokonce zmizel zbytek letadla... Vypadalo to, že naše zavazadla nenávratně zmizela, ale po chvilce hledání jsme je našli rozházené v lese. Dotáhli jsme si je doprostřed tábora a nevěděli co máme dělat dál. Naštěstí se v našem okolí ozvaly hlasy z vysílačky pohozené blízko nás. Vysílačku jsme našli a začali komunikovat s místními domorodnci, kteří nám sdělili, že viděli jak jsme havarovali a že jsme „ZTRACENI“. Dovolili nám se zabydlet v místních chatrčích, ve kterých jsme objevili instrukce pro případ ztroskotání. Podle pokynů jsme vytvořili ze svých těl nápis SOS. Po chvilce se objevili vedoucí - místní domorodci, kteří nápis viděli a přišli nám na pomoc. Ujistili nás, že nám budou nápomocní a tak jsme se uklidnili a šli jsme na „polední klid“. Po zabydlení a odpočinku jsme se šli koupat do bazénu, který se pro nás stal mořem... Náš další společný úkol byl prozkoumat ostrov, najít části obrázků, složit je dohromady a rozluštit zprávu, ve které bylo určeno místo, kam máme jít hledat první dar, který nám ostrov poskytl. Byla to truhla s kronikami a dalšími úkoly. Mimo jiné zde byla zpráva v Morseovce, že i večer budeme muset prozkoumat ostrov a získat na něm tak svou pozici. K večeři jsme si dali rizoto a po chvilce odpočinku jsme šli do tělocvičny, kde jsme si zatancovali a pěkně se zpotili. Večer jsme si v táboře udělali oheň, který jsme udržovali až do půlnoci. A když se setmělo, tak jsme postupně (ve dvojicích nebo sami – dle vlastní volby) vyrazili na noční cestu ostrovem. Cesta nás zavedla ke kapličce, kde jsme se podepsali do kroniky a vylosovali jsme si „placku“ s nápisem "I like DANCELINE" v barvě svého budoucího týmu a vraceli se zpět cestou v kukuřičném poli, což je v noci za poměrně silného větru docela intenzivní zážitek. Všichni jsme trasu zvládli dobře, i když někdo byl trochu více hlučný (někdo si i slušně vykřikl, zejména, když mu přes cestu přeběhlo naše vlastní 100 kilové "prasátko"). Dojmy jsme si sdělili hned u ohně a okolo půlnoci jsme šli spát. I když k večeru bouřilo a vypadalo to na silnou bouřku, tak nakonec spadlo pár kapek a když jsme uléhali do postýlek, tak už bylo nebe plné hvězd :-).
A máme tady první táborový denJ. Den začal známou klasikou – rozloučení s rodiči při odjezdu, následná cesta do Dolu u Blatné a za krátký čas první oběd na táboře… Tentokráte nás k obědu čekala svíčková. Po obědě jsme začali s vybalováním a zabydlováním chatiček. Jelikož bylo pekelné horko, tak jsme velmi rychle využili místního bazénu na příjemné osvěžení. Po vykoupání a vybalení jsme se všichni shromáždili na betonovém hřišti. Tam už pro nás byla připravena dosud neznámá kopule, ze které se nakonec vyklubal stroj času, jenž nám umožňuje putovat v různých časových obdobích. Když jsme si kolem záhadného stroje posedali, dozvěděli jsme se, že letošní tábor bude zpestřený náhodným rozřazováním do týmů. Každý z nás si postupně vlezl do kopule, poslepu vytáhl z pytlíku barevnou kuličku a až v kopuli se sám podíval, do jakého týmu bude patřit. Poté následně zamával vlaječkou dané barvy, aby všichni věděli, ke kterému týmu patří a šel se přivítat se svými novými spoluhráči. Na závěr si barevnou kuličku vylosovali i samotní vedoucí, neboť ani oni dosud nevěděli, jaký tým bude mít každý pod svými křídly. K večeři jsme se posilnili zapečenými šunkofleky a pomalu začali promýšlet plán na večerní hru. Jako každý první večer na táboře jsme očekávali noční hru, ale tentokráte jsme dostali možnost vybrat si úroveň obtížnosti a náporu na naše duševní zdraví… Na výběr byly tři úrovně – nejlehčí umožňovala projít cestu ve dvojici a s minimem strašidelných efektů, ten kdo byl odvážnější, tak zvolil úroveň druhou, kde šel sám a byl vystaven pořádné porci strašení. Pro ty nejodvážnější byla připravena úroveň třetí, která dopřála navíc pár hrůzných zvuků. S postupujícím večerem a nastupující tmou spousta dětí nakonec své rozhodnutí přehodnotila a zvolila variantu méně náročnou. Jakmile zmizly poslední zbytky světla a kolem se rozhostila skutečně černá tma, tak byl čas postupně vyrazit na trasu. Po cestě bylo k vidění několik záhadných postav, tajuplných zvuků, ale i různých obrázků z různých dob – například pračlověk, Justin Bieber na plakátu, atp…Cestou se každý snažil posbírat sedm různých kartiček, které zároveň měly pomoct ke zjištění tématu celotáborové hry. Na konci trasy nás čekal robot a oznámil nám, že teď už je každý z nás oprávněn používat stroj času. Celý tento týden budeme tedy cestovat v čase. Následoval obřadní podpis do kroniky a pak už jen závěrečná cesta zpět do tábora. Poté, co došel i poslední odvážlivec, netrvalo ani deset minut a v celém táboře bylo ticho a tma.
|
Zpráva z prvního dne 
Soustředění
Přihlášení lektora
Doporučujeme:
Komentáře
Zdravím všechny. Užívejte pa Róza
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.