Letní soustředění LS3-2020

Důležité odkazy

Dětské týmy

Pro dospělé

Letní soustředění LS3-2020 - den druhý

Pondělí, 03 Srpen 2020 08:00

Zpráva z druhého dne letního soustředění LS3 v RZ Radost: 2. 8. 2020 (neděle)

Po krátké noci nás ranní budíček velmi zaskočil. A tak jsme se jen ztěžka a pomalu hrabali z postelí, nohy nás bolí již po prvním dni na táboře, tak uvidíme, jak to dnes rozběhámeJ. V 8h byla snídaně a pak následoval nástup. Proběhlo první rozdávání diplomů (za včerejší „Strategii“ – stavění Schonbrunnu) a také si vedoucí vylosovali, jaký budou mít tým. Modré má Leňa (Špageta), šedý tým povede Kapr, Štěpa je vedoucí červeného týmu a JaniVi bude „koučovat“ oranžové.

Pak už jsme šli na trénink do tělocvičny, kde jsme se – mimo jiné – začali učit táborovou choreografii pod vedením Štěpy a Moničky. A protože už dnes nebylo takové vedro, ale od rána bylo zataženo, tak v tělocvičně i venku bylo příjemně. Z tréninku jsme šli rovnou k salaši na svačinu (banán, buchty atd.) a pak už jsme utíkali podívat se, kolik kdo dostal bodů za úklid v chatce. Zatím si všichni snaží udržet na chatce pořádek, tak uvidíme, jak to bude vypadat po 4 dnechJ.

Na nástup nás již vedoucí svolali táborovou skladbou. Kousek choreografie jsme si zatancovali a pak už jsme si rozdali týmová trika. Oblékli jsme si je a čekali jsme, co bude dálJ. Najednou jsme uviděli, jak ze schodů táhnou nějakého muže v železech. Spolu s ním šli i 2 generálové. Císařský pán se znelíbil revolucionářům v Mexiku a bohužel za to zaplatil životem… Po skončení scénky jsme zavolali „ŠTRONSO“ a nikdo se ani nehnul.

Přišel detektiv a začal ohledávat místo činu. Řekl nám, jestli mu objasníme vraždu, kterou jsme právě viděli a že naším úkolem je do večera zjistit jméno panovníka a datum jeho popravy. Uklidnil nás, že budeme mít k dispozici ještě několik indicií a šifer, abychom na jeho jméno přišli. Také nám řekl, že první nápovědu najdeme někde po táboře. A tak jsme se rozutekli a za chvíli jsme už luštili první šifru. Všechny týmy šifru vyluštily a dozvěděly jsme se, že popravený muž měl rád faunu a flóru Jižní Ameriky a že nás zve na hru „Sladká Ambrozie“ do pralesa nad tábor.

Oblékli jsme si týmová trika a vyrazili jsme. Tam nám vedoucí řekli pravidla hry a rozutekli jsme se po lese sbírat „sladký nektar“, vyzbrojeni klackem s napínáčkem, butýlkou a papírovými koulemi. Barevný nektar byl totiž ukryt v ambroziích (pet lahvích) rostoucích na stromech. Nejvzácnější nektar byl z květu „slzičky“ (což byly balonky napuštěné vodou). Kromě toho, že jsme museli lahve a balonky probodávat a do butýlek sbírat tekutinu, tak nás ještě ohrožovalo několik jihoamerických motýlů. Ti, když nás chytili, tak nám nektar vypili. Hru jsme vydrželi hrát více jak hodinu a nejlepší tým nasbíral přes 11 litrů tekutin.

Po této hře jsme šli hned na oběd (měli jsme nudličkovou polévku a knedlo, zelo, vepřo) a tam jsme také dostali další šifru, abychom se ve svém pátrání trochu posunuliJ. Následoval polední klid a také návštěva obchůdku a zakoupení dobrot. Ve 14:15 byl nástup a kromě diplomů za ranní hru jsme děti poprosili, aby se přesunuly pod balkon v jídelně. Tam se totiž odehrávala scénka. Přišel František Josef se svým bratrem. Pořád se jen dohadovali a neměli stejný názor na způsob vedení země atd. A tak se bratr Fr. Josefa odstěhoval i s manželkou Charlottou Belgickou do Itálie. Ještě se s nimi přišla rozloučit matka Žofie. Náš „cizinec“ byl mořeplavec a milovník lodí. Proto nás také pozval, společně i s bratrem“ na hru „Navigátor“. Oba si házeli kostkami a my jsme museli určovat, jestli padlo sudé nebo liché číslo. Soutěžily dva týmy proti sobě a bylo to dosti zábavnéJ. Druhé dva týmy šly společně s Chuarezem na „revolucionářský“ boj do lesa. Šlo o hru „čísla“, kdy se snažíš soupeři přečíst a zaznamenat všechna čísla, která má na zádech.

Svačinu (jogurt s rohlíkem) jsme si dali okolo čtvrté hodiny odpolední. Začalo pršet a v podstatě nepřestalo až do večera. A tak jsme šli do salaše, kde jsme luštili šifry (např. Morseovku), tvořili jsme si erby na své sítě a seznámili jsme se s celotáborovým bodováním. A když na chvíli přestalo pršet, tak jsme šli hned do věží dokončit hru. K večeři jsme si pochutnali na rizotu s červenou řepou. A hned z večeře jsme šli do salaše, kde jsme dokončovali erby a vysvětlili jsme si také celotáborové hodnocení. Díky poslední šifře jsme rozluštili, kdo je naším dnešním „zavražděným“. Je to Maxmilián I. Mexický a datum jeho smrti je 1867. Všechny týmy to dokázaly rozluštit a nejrychlejší byli modří, kteří si odnesli 2 body do celkového hodnocení. Od 20 do 21hodin jsme šli ještě na trénink do tělocvičny – trochu si zatančit a pokročit v naší choreografii. Zvládli jsme i první „nákup“ zámeckých komnat do celotáborové hry a pak už jen sprcha a spát. Přestalo i pršet, tak uvidíme, jak to bude ránoJ.

Kdyby si někdo myslel, že den končí večerkou, tak by se sakra mýlilJ. O půlnoci nám vlítla do chatek „šílená Charlotta“, která hledala svého Maxmiliána. Nemohla unést tu myšlenku, že ho popravili a tak nás probudila a utekla. Vzápětí se objevili vedoucí a řekli nám, ať se rychle oblékneme a běžíme za ní (byly vzbuzeny postupně 1-2 chatky). Tak jsme celí zmatení vylezli a následovali je. Charlota se schovala do jídelny na záchod a nemohla odtud pryč, byla celá zmatená a hysterická. U jídelny nám vedoucí řekli, že musíme vybrat jednoho dobrovolníka, který půjde dovnitř pro 5 červených kroužků. Bylo to těžké, ale nakonec se vždy někdo odhodlal. Poté šli do jídelny všichni a hledali 20 bílých svítících kroužků, aby mohli zachránit Charlotu. Ta byla stále zavřená na záchodě a bušila na dveře a křičela, kde je Maxmilián, občas si zpívala nebo kvílelaJ. Všichni to zvládli a pak se rychle vrátili do postýlek. Tak teprve teď vám můžeme popřát klidnou dobrou nocJ.

Několik fotek na závěr...