Letní soustředění LS3-2013 - den první |
Úterý, 06 Srpen 2013 19:40 |
Zpráva z prvního dne třetího letního soustředění v RZ Radost: 3. 8. 2013 (sobota)
A máme tady první táborový den! Den začal známou klasikou – rozloučení s rodiči při odjezdu, následná cesta do Dolu u Blatné a za krátký čas první oběd na táboře... Tentokráte nás k obědu čekala svíčková. Po obědě jsme začali s vybalováním a zabydlováním chatiček. Jelikož bylo pekelné horko, tak jsme velmi rychle využili místního bazénu na příjemné osvěžení. Po vykoupání a vybalení jsme se všichni shromáždili na betonovém hřišti. Tam už pro nás byla připravena dosud neznámá kopule, ze které se nakonec vyklubal stroj času, jenž nám umožňuje putovat v různých časových obdobích. Když jsme si kolem záhadného stroje posedali, dozvěděli jsme se, že letošní tábor bude zpestřený náhodným rozřazováním do týmů. Každý z nás si postupně vlezl do kopule, poslepu vytáhl z pytlíku barevnou kuličku a až v kopuli se sám podíval, do jakého týmu bude patřit. Poté následně zamával vlaječkou dané barvy, aby všichni věděli, ke kterému týmu patří a šel se přivítat se svými novými spoluhráči. Na závěr si barevnou kuličku vylosovali i samotní vedoucí, neboť ani oni dosud nevěděli, jaký tým bude mít každý pod svými křídly. K večeři jsme se posilnili zapečenými šunkofleky a pomalu začali promýšlet plán na večerní hru. Jako každý první večer na táboře jsme očekávali noční hru, ale tentokráte jsme dostali možnost vybrat si úroveň obtížnosti a náporu na naše duševní zdraví... Na výběr byly tři úrovně – nejlehčí umožňovala projít cestu ve dvojici a s minimem strašidelných efektů, ten kdo byl odvážnější, tak zvolil úroveň druhou, kde šel sám a byl vystaven pořádné porci strašení. Pro ty nejodvážnější byla připravena úroveň třetí, která dopřála navíc pár hrůzných zvuků. S postupujícím večerem a nastupující tmou spousta dětí nakonec své rozhodnutí přehodnotila a zvolila variantu méně náročnou. Jakmile zmizly poslední zbytky světla a kolem se rozhostila skutečně černá tma, tak byl čas postupně vyrazit na trasu. Po cestě bylo k vidění několik záhadných postav, tajuplných zvuků, ale i různých obrázků z různých dob – například pračlověk, Justin Bieber na plakátu, atp... Cestou se každý snažil posbírat sedm různých kartiček, které zároveň měly pomoct ke zjištění tématu celotáborové hry. Na konci trasy nás čekal robot a oznámil nám, že teď už je každý z nás oprávněn používat stroj času. Celý tento týden budeme tedy cestovat v čase. Následoval obřadní podpis do kroniky a pak už jen závěrečná cesta zpět do tábora. Poté, co došel i poslední odvážlivec, netrvalo ani deset minut a v celém táboře bylo ticho a tma.
|
Komentáře
Jako rodič můžu jen děkovat a děkovat.
Přeji všem vedoucím hodně sil a zbytek léta prožitý odpočinkově!
Moc a moc také děkuji za Káně...
Jste skvělí a máme vás rádi :-).
Jarka
Docela by mě zajímaly důvody, proč někdo má potřebu na takové osobní vyznání reagovat, když s ním nesouhlasí (číst to nemusel). Pokud s tím někdo nesouhlasí, nebo to tak necítí, tak bych opravdu rád věděl proč, třeba to dokážeme zlepšit, aby i on/ona mohl zažít podobné pocity
Takže bude-li odvaha, tak budu rád za bližší info na můj mail.
jsme moc rádi, že se v DL cítíš přesně tak, jak si všichni moc přejeme. Je spoustu jiných tanečních skupin, některé jistě i profesionálnějš í, nebo medailově úspěšnější, stejně jako můžeš navštívit lepší tábory (zejména táboru s přítomností kluků jistě nemůžeme v tomto věku konkurovat ;-)), ale věříme, že naše síla je právě v tom, že pro nikoho z nás nejste číslo v seznamu dětí, položka na výpise z účtu. Jste naši kamarádi, naši přátelé...
A za sebe musím říct, že parta vedoucích (lektorů, asistentů i přátel), která je v Danceline je opravdu úžasná a je radost s nimi cokoliv podnikat!
Sami jsme byli překvapeni, jak dobře vyšel experiment s náhodným rozdělením do týmů i k vedoucím.
A vydržet to s vámi týden není o výdrži, byla to parádní jízda, škoda, že to nebylo delší:-)
bylo by možné požádat o nějaké bližší vysvětlení tvého hodnotného příspěvku? Nějak nechápu, proč by osobní vyjádření pocitů druhého člověka zasluhovalo takový duchaplný komentář...
Moc děkuji za nás pomalejší...
Přeci jenom jsem nebyl přes 4 týdny v práci, takže hledám každou vteřinu, ale nakonec (jednou) budou všechny dny (a ze všech běhů).
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.